Největší nebezpečí je právo bez morálky

Protagonistkou polského dokumentu Když zavane harmatán z kategorie Rodinné sítě je ghanská žena Barbara, kterou v mládí rodiče vyslali do vzdálené školy v hlavním městě. Co si představovala jako začátek vzdělání, se změnilo v peklo plné fyzického i sexuálního násilí a šikany. Barbara se nyní po letech vrací za matkou a otcem, aby jim položila otázku, která jí od dětství zůstává na mysli: Věděli, do jaké hrůzy ji vysílají?

Fikční snímek O nuzné královně z Lagosu ze sekce Hranice komunit nás dovede do Nigérie, kde se před deseti lety místní rybářská komunita čítající na 30 tisíc obyvatel stala terčem násilného přesídlení a vládní šikany. To vše ve jménu luxusní zástavby, která měla nahradit místní vesnice. Sedmičlenný režijní kolektiv vypráví pohnutou historii prostřednictvím příběhu matky samoživitelky, jež na místě nalezne ztracený vysoký obnos peněz. Sociální thriller se tu střetá s magickým realismem.

Další fikční film tentokrát z kategorie Hledání svobody Na pokraji nám ukáže, jak žijí neprivilegovaní lidé v prostoru údajně prosperujícího západu. Portugalka Aurora pracuje jako skladnice v Edinburghu, kam jako tolik jiných vyrazila hledat příležitosti. Místo toho bojuje o to, aby měla večer co dát do pusy.

Poslední festivalové projekce se dočká i čerstvý oscarový vítěz Žádná jiná země. V něm palestinsko-izraelský tým odkrývá krutou realitu roky trvající ilegální okupace, jíž je vystaveno obyvatelstvo západního břehu ze strany izraelské armády. Tvůrci mimo jiné demonstrují, jak okupanti svou šikanu legitimizují vymáháním pravidel, která sami nastavili tak, aby nemohla být dodržována.

Jinou formu selhání práva představuje snímek z české soutěže Pachová stopa. Zdánlivě banální, snad i humorně znějící problém ohledně nespolehlivosti pachové stopy jako důkazu se mění v ilustraci povážlivé rigidity systému. Na doživotí může být v Česku člověk odsouzen jen proto, že skupina vyšetřovatelů má ráda psy a odmítá si připustit důkazy o nespolehlivosti jejich výcviku.