Dobrovolnictvo na festivalu: pár směn, které otevírají jiný svět

Dobrovolníci a dobrovolnice jsou pro festival nepostradatelní. Bez nich by projekce, debaty ani chod festivalových kin zkrátka nebyly možné. Každý rok jich přijde pomáhat přes stovku, letos téměř sto padesát. Podle jejich koordinátorky Anny Magdaleny Wyrwové se první výzva pro zájemce a zájemkyně objevuje už na přelomu ledna a února. Přihlásit se mohou lidé od patnácti let se znalostí češtiny nebo angličtiny, ideálně však obou jazyků. „Více než polovina dobrovolnictva se k nám vrací opakovaně. Někteří tu dokonce slaví už deset let dobrovolničení,“ říká Anna.

Mezi těmi, kdo se vracejí opakovaně, je dobrovolnice Magda: „Teď nevím, jestli jsem tu letos pátým nebo už šestým rokem. Zkouším si v hlavě spočítat, kolik mám doma triček z jednotlivých ročníků,“ směje se. Jinak pracuje jako manažerka v logistické firmě a festival je pro ni vítaným únikem z každodenního pracovního rytmu. Dnes si vybrala směnu ve Světozoru při filmu Stávka kamionů, téma ji logicky zajímá. Jinak má ale nejraději práci v kině Bio Oko. „Je to tam komornější,“ říká. 

Magda postává na kraji velkého sálu a propůjčuje mikrofon tomu, kdo se při debatě hlásí, pak pomáhá kino uklidit a zase vpouští dovnitř další diváckou vlnu. Práce je podle ní náročná jen při vyprodaných projekcích a přináší hlavně pozitivní zážitky. „Jednou přišla skupinka nevidomých kamarádů. Byli skvělí, plní dobré nálady, že můžou jít takto společně do kina. Pomáhala jsem jim se sluchátky, aby mohli film poslouchat. To byl pro mě silný moment.“

Sehraný tandem každého kina

Dobrovolnické směny začínají dávno před první projekcí. Už od poloviny února pomáhají někteří z nich s přípravou festivalového centra v Langhansu. Potom se rozptýlí do kin především v centru Prahy.

“Dnes mi dobrovolnice psala, že přijde později, zdržela se kvůli škole, dojíždí vlakem z Brandýsa nad Labem,” říká vedoucí kina Evald Barbora Bahlsenová. Dobrovolnice Eliška Janotová jí už ale v tu chvíli s omluvným výrazem klepe na rameno. Vedoucí kina spolu s dobrovolnicemi nebo dobrovolníky tvoří tandem, který se musí postarat například o to, aby publikum včas usedlo na své sedačky, vidělo správné titulky, užilo si debatu a po filmu odhlasovalo. 

„Ráda trávím volný čas smysluplně a tohle mi do toho zapadá,“ říká studentka druhého ročníku gymnázia Eliška. Směny si vybírá podle toho, jak jí to vyjde se školou a dojížděním. „V dobrovolnické aplikaci si můžu vybrat, kdy a na jak dlouho se přihlásím. To je fajn systém.“ Když má čas, zajde si i na projekci. „Zajímám se o psychologii, kterou bych chtěla jednou studovat, takže můj výběr míří tímto směrem. Zároveň hledám i dokumenty o ženských právech.“

Od středoškoláků po seniory. Od zdravých lidí po lidi s handicapem. Dobrovolnictvo je komunita barvitá v mnoha ohledech, jedno však má společné: “Hlásí se lidé, kterým není lhostejný svět kolem nich. Když se všichni potkají na školení před festivalem, je tam vždycky hrozně hezká atmosféra,“ popisuje Anna Magdalena Wyrwová.

Drobnosti tvoří zážitek

Lidé pracující dobrovolně často postupně přecházejí i do dalších festivalových rolí. Někdy se z nich stanou vedoucí kin nebo obsluha infostánků, což už jsou placené pozice. “Mně bylo celkem jedno, jak mě zapojí, ale chtěla jsem se angažovat víc,” říká vedoucí kina Edison Aneta Soejonová. Studentka mediálních studií nejprve několik let vypomáhala v kavárně v Langhansu, která patří Člověku v tísni. Tam k lidskoprávní tématice přičichla, letos poprvé se festivalu účastní aktivně. „Líbí se mi, jak Jeden svět přibližuje důležitá témata lidem, kteří by se k takovému dokumentu sami nedostali,“ říká Aneta a dodává, že pro ni samotnou jsou největší přidanou hodnotou debaty po projekcích. „Často je moderují kapacity ve svém oboru, takže je to pro mě jako přednáška, ze které si vždycky odnáším cenné informace.”

Dobrovolníci a dobrovolnice jsou spolu s vedoucími kin těmi, kdo drží festival pohromadě. Ukazují divákům a divačkám místa, když už se v sále zhasne, pomáhají řešit nefunkční vstupenky nebo navedou nevidomé k baru. Jsou to zdánlivé drobnosti, které ale ve výsledku rozhodují o tom, jaký zážitek si lidé odnesou. A i díky tomu se na pár březnových dní otevírá jiný svět nejen publiku, ale i těm, kdo ho pomáhají vytvářet.

Autorka: Šárka Loukotová

Foto: Veronika Skalická