Festivalové „must-see“ filmy: tipy dramaturgyně Ley Petříkové

Filmů, které se mě letos z programu Jednoho světa osobně dotkly, je nespočet. Festivalu se totiž daří nahlížet velmi přesně zásadní společenské otázky, a to citlivou, promyšlenou, a často taky velmi překvapivou perspektivou, která jde mnohdy až na samotnou hranu společenských konvencí nebo představ o tom, jak vypadá lidskoprávní film. Jeden svět zkrátka prezentuje jinde neviděné, neotřelé, upřímné vhledy do toho, co se děje ve společnosti a ve světě. 

Jedním z témat, jež prostupují celým letošním programem, je polarizace společnosti. Tento až nadužívaný pojem vystihující společenské štěpení, vzájemné neporozumění si třeba i jinak blízkých lidí, a stoupající napětí vyvolané jednoduše tím, že se lidé nejsou schopni domluvit, festival pojímá jako výzvu k promýšlení možností komunikace a apelu, že svět je a vždycky byl nás všech, a proto je nutné se nedívat jen na sebe a své okolí, ale také za jeho hranice.  

Jak blízcí i vzdálení si mohou lidé být v jednu a tu samou chvíli, ukazuje vřelý film s titulem až epických rozměrů, Potopa. Režisérka, zastávající progresivní a vědecky podložené názory na svět, se v něm vrací ke své rodině, a hlavně otci, který, ač oblíbeným učitelem přírodních věd, je až fanatickým vyznavačem konzervativně-křesťanského pohledu, vycházejícího právě z titulní potopy světa. Zdánlivě neslučitelné životní postoje se režisérka snaží sblížit svou filmovou i životní snahou o komunikaci; společně s tátou ve filmu navštěvuje třeba vykopávky dinosaurů, a film se tak stává humornou, dojemnou a místy až mrazivou výpovědí o propastech, které mezi námi rostou, i když nechceme. Na diskusi s režisérkou se těším hned první den festivalu, 12.3. od 20:30 v Kině Ponrepo. 

Do temné hloubi lidské duše a sugestibility se noří další přesvědčivý film Bojovníci světla. V něm se až neuvěřitelně vtahujícím způsobem dostáváme dovnitř podivné komunity, kterou v Německu vybudoval wellness influencer Mr. Raw. Syrový je ale hlavně jeho způsob mísení zdrojů, informací, pravdy a lží, když radí svému následovnictvu ohledně půstů a životního elánu, a přitom buduje fiktivní království postavené na extremismu a principech sekty. Současnost je zkrátka plná mlhavých pólů a jejich mnohdy nebezpečných nuancí, a Bojovníci světla šokujícím způsobem rozkrývají, jak nejasná může být linie mezi vírou a přesvědčením, zdravím a fanatismem nebo komunitou a nebezpečným sektářstvím. Zkrátka někdy jsou póly oprávněné protikladné. Film přijede na festival představit jeden z režisérů (13.3. ve 20:30 v Kině Ponrepo) a 15.3. bude po projekci v Městské knihovně následovat silný panel na téma míchání wellness kultury, náboženství a extremismu.  

Do jiných, fantastických hloubek existujících mimo póly rozhádaných lidí nás zve audiovizuálně pozoruhodný film Voda, co mě drží pod vodou. V hlubokomořských, nepoznaných vodách, kam lidské tělo vkročit nemůže, a věda tak musí spoléhat na výkonné stroje, žijí bytosti jak seslané z vesmíru, plné neonových barev a podivuhodných tvarů. Máme ale vůbec právo se na ně dívat? Film, který není jen filmem, ale spíš audiovizuální poezií hlubinného světa řeší i environmentální rozměr exploatace podmořského světa těžbou. Polarizace zkrátka proniká i na dno hlubokého oceánu. A já se těším, že tohle všechno probereme po projekci filmu ve velkém sále Světozoru 14.3., kam dorazí nejen režisérka filmu Eleanor Mortimer, ale i střihačka Nicole Hálová, se kterou jsme studovaly na FAMU ve stejném ročníku.  

Foto: Lukáš Bíba