Chcete to dát do pračky, do kufru nebo do koše? O emocích po filmu je potřeba s dětmi mluvit

“Nevíte, jak na tom dnes holky jsou?” osmělí se zeptat jedna ze studentek hosta na diskusi. “Pokud vím, jsou stále na frontě, ale je to informace od producentů stará pár měsíců, takže to dnes může být také úplně jinak,” odpovídá bez obalu Ondřej Soukup, novinář a zpravodaj Českého rozhlasu. 

Podobné momenty jsou pro festival Jeden svět typické. Dokumentární filmy totiž často otevírají témata, která studenty a studentky zasáhnou. „Důležité je, aby po filmu následovala diskuse. Nechceme je jen vypustit ze sálu. Chceme dát prostor tomu, aby o tom, co viděli, přemýšleli,” říká koordinátorka školních projekcí Jednoho světa Linda Šilingerová.  

Tohle ve zprávách nevidíme 

To, že dokumenty nabízejí jinou perspektivu než běžné zpravodajství, potvrzují i samotní studenti. „Film děsivě ukazuje realitu války. Ve srovnání s tím, co přinášejí zprávy, je to pro mě alternativní pohled,“ říká Jakub Vojtíšek z Gymnázia Vítězslava Nováka v Jindřichově Hradci. „Přišlo mi zajímavé vidět válečný konflikt z pohledu mediků.“ 

Podobný moment překvapení popisuje i David Valta ze Střední průmyslové školy sdělovací techniky Panská v Praze. „Překvapilo mě, že lidé ve válce byli pozitivní. Smáli se, byl tam i humor,“ říká. 

Podle Lindy Šilingerové právě takové reakce ukazují, že dokument může být silným nástrojem výuky. „Při výběru filmů sledujeme několik věcí,“ vysvětluje. „Jednou z nich je délka, projekce musí zapadnout do školního programu. Stejně důležité ale je téma. Našim cílem je otevírat oči, podpořit empatii a kritické myšlení, i otevřenosti vůči různým perspektivám. Prostřednictvím filmů, ale i debat nabízíme prostor pro společný dialog nad tématy, které rezonují v dnešní společnosti.” 

Dramaturgové Jednoho světa na školách kombinuji různá témata. Vedle snímků o válce na Ukrajině letos zařadili například filmy podporující mediální gramotnost, jako jsou V útrobách AI nebo Nebezpečné hry: Roblox a Universum. Další se věnují lidským právům (Až mě zabásnou) či environmentálním otázkám (Elon Musk a závod o lithium). 

Výlet do kina jako součást výuky 

„Vnímám, že studenti už nejsou příliš zvyklí chodit do kina,” svěřuje se učitelka Hana Šebková z jindřichohradeckého gymnázia. “Proto jsem jim chtěla letos připravit speciální zážitek. Mohli jsme se zúčastnit Jednoho světa v Táboře nebo Českých Budějovicích, které máme blízko, ale velký sál pražského Světozoru na ně určitě zapůsobil víc,” vysvětluje, proč se s celou třídou humanitní části gymnázia vypravila na výlet.  

Hana Šebková na své škole spolupracuje s Jedním světem už 19 let. Dokumenty používá ve výuce a je ráda, když děti vyprovokují k otázkám a přemýšlení. “Letos jsem je nechala samotné, aby si vybraly, který film chtějí vidět. Kuba a Aljaška byla jednoznačná volba,” říká a dodává, že hned po dokumentu se chystají ještě na návštěvu Senátu. 

Dokumenty i pro mladší diváctvo 

Program festivalu ale není určený jen středoškolákům, dorazit může žactvo už od první třídy. A to buď s pedagogy nebo v rámci běžného programu s rodiči. “Sekce Jeden svět pro rodiny letos přináší témata o síle dětské fantazie, ale také o překonávání překážek při životě s postižením,” láká Linda Šilingerová a dodává, že pro mladší divačky a diváky jsou připravena pásma kratších filmů, která jsou většinou opatřená dabingem.  

„U menších dětí je důležité, aby filmy byly srozumitelné a aby se v nich mohly najít,“ vysvětluje Šilingerová. “Každý rok nás překvapují, jak dokážou o věcech přemýšlet. Znají spousty věcí a jejich odpovědi nás často motivují.” 

Jak mluvit s dětmi o těžkých tématech 

Stejně jako u středoškolských projekcí i tady podle organizátorů začíná ta nejdůležitější část až po filmu. „Po projekci je potřeba dát prostor emocím,“ říká jednosvětí koordinátorka. „Ptáme se, jestli se děti ztotožnily s někým z příběhu a jak vnímaly, co prožívá jejich vrstevník.“ 

Aby to bylo pro rodiče i učitele jednodušší, připravuje festival pracovní listy a aktivity. U mladších dětí například funguje jednoduché cvičení, kdy své pocity po filmu mohou rozdělit na papíře nebo jen v duchu do tří symbolických míst. 

„Do pračky dávají věci, které se jim ještě točí v hlavě, o kterých přemýšlejí,“ vysvětluje Linda. „Do kufru to, co si chtějí zapamatovat a odnést. A do koše to, na co už nechtějí myslet.“ Děti mohou také nakreslit komiks nebo obrázek inspirovaný filmem a poslat ho organizátorům. Na konci letních prázdnin pak Jeden svět vybere několik atorů, kteří za odměnu navštíví Českou televizi. 

Se školami už 25 let 

Program školních projekcí přitom není novinkou. Vzdělávací program Jeden svět na školách letos slaví 25 let a podle organizátorů s ním pracují zhruba dvě třetiny českých škol.

Princip ale zůstává stejný jako na začátku. Film má otevřít téma a diskuse ho má posunout dál. Někdy se rozjede hned, jindy, jako po projekci Kuba & Aljaška, to chvíli trvá. Ale jakmile se ozve první otázka ze sálu, rozhovor už většinou pokračuje sám.