Ženy musí bojovat za svá práva proti totalitě i intimnímu násilí

Liška a růžová luna sleduje afghánskou utečenku Sorayu Akhlaghi, jež čelí v Íránu násilnému manželovi a dalším represím místního režimu. Plánuje útěk do Evropy za matkou, čeká ji ale spletitá a nejistá cesta. Snímek oceněný hlavní cenou na nejprestižnějším světovém festivalu dokumentárních filmů IDFA uvede dnes večer v Praze režisér Mehrdad Oskouei spolu se samotnou Sorayou. 

Čína tě sleduje je podobně sugestivní správou o relativně málo známé genocidě Ujgurů, kteří pod nekompromisním režimem procházejí takzvanou „převýchovou“. Jejím cílem je totální asimilace a ztráta kulturní a etnické identity, v jejichž důsledku bude pro vládu snadnější ovládat rozlehlý region a zapojit ho do průmyslové mašinerie nekompromisně se rozšiřující ekonomiky. Kalbinur Sidik byla přinucena učit v jednom z převýchovných táborů a sama se musela účastnit řady ponižujících programů. Nakonec se rozhodla uprchnout a podat svědectví, k čemuž jí pomohla nizozemská umělkyně Daya Cahen. Ta také, spolu se samotnou Kalbinur, film osobně uvede. 

Argentinská režisérka María Silvia Esteve pak představí svou vizuální esej Mailin. Ženu, hledající spravedlnost po vlastním znásilnění místním populárním knězem, sledovala po dobu sedmi let. Snímek pracující s vytříbenými vizuálními obrazy i archivními materiály je více emocionální než faktografickou cestou, přesto nepouští ze zřetele, že sleduje skutečný zločin s reálným dopadem, který se dotýká nejen argentinských obětí. Zobrazené zneužití důvěry a moci v netečném systému nevyhnutelně vyvolá silné divácké reakce.