Jen titulky nestačí. Jeden svět slaví Mezinárodní týden neslyšících a ukazuje, že přístupnost není jen prázdné gesto

„Přístupnost si nejde odškrtnout jedním titulkovaným filmem nebo jednou tlumočenou debatou. Je potřeba myslet na celý divácký zážitek. Od toho, zda člověk v sále vůbec vidí na tlumočníka, až po to stěžejní – jestli jsme se komunity vůbec zeptali, co ji vlastně zajímá. Právě v tom nám pomáhá organizace Deaf Friendly,” říká Lenka Lovicarová, výkonná ředitelka festivalu Jeden svět, která přístupnost dlouhodobě zaštiťuje.

O programu rozhodují ti, kterých se týká 

V praxi to znamená jediné: nevymýšlíme od stolu, co by publikum „určitě ocenilo“.  S expertkami a experty z organizace Deaf Friendly detailně konzultujeme výběr filmů tak, aby zobrazovaly neslyšící postavy autenticky a bez zbytečných klišé. Neslyšící lidé si sami hlasují, po kterých filmech chtějí debaty s tlumočením do českého znakového jazyka (ČZJ). A pravidlo „nic o nás bez nás“ platí i v komunikaci. Speciální facebookovou stránku Jeden svět pro neslyšící neplní PR tým festivalu, ale videopozvánky na ni točí a stříhají výhradně samotní neslyšící tvůrci a tvůrkyně. 

Přístupnost se týká i celého průběhu festivalu. Všechny filmy v hlavním pražském programu běží s českými titulky, vybrané snímky mají navíc i speciální popisné titulky (SDH). Samozřejmostí je také tlumočení zahájení a zakončení festivalu a vybraných debat do českého znakového jazyka i simultánní přepis do češtiny (CART). V sálech jsou pro neslyšící příchozí navíc vždy vyhrazena místa s tím nejlepším výhledem na tlumočnictvo.

Tlumočnický Matrix na pódiu  

Že se občas věci dají dotáhnout do fascinujícího rozměru, ukázal letošní ročník. Zatímco běžně mají všechny české i zahraniční filmy v hlavní soutěži české titulky a vybrané projekce i ty speciální popisné (SDH), u dokumentu Marlee Matlin: Už nejsem jediná se na pódiu odehrál doslova jazykový koncert. Pofilmová debata o první neslyšící držitelce Oscara se totiž překládala současně do mluvené češtiny, angličtiny, amerického znakového jazyka (ASL) i českého znakového jazyka. Lidé v sále tak na vlastní kůži zažili, že dorozumět se dá naprosto s každým, když se chce.

A že to dává smysl, dokazuje i samotné návštěvníctvo. Debata k filmu Slyšíš mě?, ve které vystoupily Anna Pangrácová a Martina Kučová pod moderátorskou taktovkou Radky Novákové a Lucie Štádlerové, si letos odnesla Diváckou cenu Nadačního fondu Abakus za nejlepší debatu ročníku.

Když znakuje celá kancelář

Aby nezůstalo jen u velkých gest směrem ven, festivalový tým se snaží bourat bariéry i sám u sebe. Členové týmu Jednoho světa tak pravidelně usedají do kurzů českého znakového jazyka. Přístupnost díky tomu přestává být jen cizím slovem z projektové žádosti, ale stává se přirozenou součástí toho, jak festival dýchá zevnitř. 

Nechceme jen zprostředkovávat tlumočení, chceme být sami přístupnější. Proto festivalový tým pravidelně usedá do lavic s neslyšícím lektorem Pepou Valdmanem z Institutu českého znakového jazyka a kultury neslyšících – Pevnost a učí se znakovat.

Mezinárodní týden neslyšících, jehož letošním tématem je Deklarace lidských práv neslyšících lidí, tak na Jednom světě nebereme jen jako datum v kalendáři. Je to pro nás oslava komunity, vizuálního jazyka a připomínka toho, že přístup ke kultuře není výsada, ale základní lidské právo. 

Foto: Lukáš Bíba, Karolína Fialová