Festivalové „must-see“ filmy: tipy vedoucího programu Tomáše Poštulky

Každoročně se mě lidé z mého okolí s blížícím se Jedním světem ptají, jaké filmy bych doporučil, co si rozhodně nenechat ujít, co jsou mé osobní highlighty. Vybrat z té necelé stovky věcí, které jsme s kolegyněmi Kamilou a Leou ve spolupráci s jedinečnými lidmi z naší programové rady do programu vybrali, jen pár kousků, je často až srdcervoucí. Co ale udělat lze, je vytipovat snímky, které reprezentují širší tematické či formální trendy odrážející se v našem programu. 

Takovým může být například poetický, až spirituální snímek Říční snění. Dokumentární esej si bere přírodu, konkrétně řeky, jako stěžejní narativní prvek a po jejich proudu hledá příběhy žen v Kazachstánu, skrze které ohledává ty nejběžnější otázky až magickou formou. Naděje, sny, tužby, ale i zklamání a životní těžkosti žen se slévají do jednoho proudu, který zve publikum k jedinečné plavbě za poznáním žitého feminismu i Kazachstánu jako takového. 

Filmy z Jednoho světa často fungují jako pozvánka do vzdálených zemí a životů ve specifických komunitách. Dokument SNI již v úvodní několikaminutové sekvenci jízdy na motorce do tchaj-wanské vesnice otevírá brány tajemného, mlhou zahaleného světa na pomezí života a smrti. Režisérka Sayun Simung zkoumá komunikaci se zesnulými předky skrze snění a zároveň se nebojí konfrontovat svou rodinu zakořeněnou v tradici se svým moderním náhledem na život. Spolu s Říčním sněním se tak jedná o další film od mladé autorky, který spojuje poetickou spiritualitu se silnou a moderně uchopenou výpovědí o současném životě mladých žen. 

Hlas mladé generace silně zní také naším letošním zahajovacím filmem. Tak to mělo bejt je skrz naskrz moderní dokumentární portrét, který spojuje osobní a politické v rozervané osobě maďarského rapového fenoménu jménem Pogány Induló. Kouzlo snímku spočívá jednak v dynamickém střihu, který ladí k Pogányho tvorbě, ale také v přístupu ke zobrazení jeho osobnosti, respektive osobností, které se neustále mění. Film tak poukazuje na složitost sebedefinice v moderním světě, roztříštěnou pozornost a těžkosti, které s sebou nese sláva v mladém věku. To vše doplňuje pozadí orbánovského Maďarska, kde se cenzura upevňuje v každém aspektu života. 

Obecně je potěšením vidět, jak se debutující filmaři a filmařky dokážou skrze progresivní formu a jedinečné příběhy vyjadřovat k současným problémům ve světě. A to, že Jeden svět pro ně může být platformou, kde své filmy nejen představí, ale poté se o nich můžou pobavit s publikem, považuji za dost možná to nejcennější, co festival veřejnosti přináší. Ke všem třem zmíněným filmům jejich tvůrci a tvůrkyně přijedou a doufám, že si je i s touto přidanou hodnotou nenecháte ujít! 

Tak to mělo bejt – 11. Března, Kino Lucerna – 21:00 

Říční snění – 14. Března, Bio Oko – 20:30

SNI – 15. Března, Bio Oko – 20:30

Foto: Lukáš Bíba