Do kina bych chtěl jít spontánně. Neřešit, jestli má film titulky

Jaké možnosti má neslyšící divák, když chce jít v Česku do kina? Může třeba na české filmy?

Upřímně řečeno, moc ne. Nedávno jsme chtěli jít s manželem a synem, všichni jsme neslyšící, na film Avatar 3. V Liberci, kde bydlíme, byl jenom dabovaný, takže neměl české titulky. Nakonec jsme zjistili, že se promítá s titulky v jednom kině v Praze, takže jsme se vypravili tam.

Film jsme si samozřejmě užili, ale je vyčerpávající neustále řešit, jestli titulky někde jsou, nebo ne. Člověk se musí přizpůsobovat a omezovat.

Na festivalu Jeden svět je skvělé, že titulky mají všechny filmy a tam, kde je potřeba, jsou dokonce titulky popisné. Najednou nemusím nic složitě zjišťovat a můžu si film vybrat jednoduše podle toho, na co mám chuť. Přesně takhle bych chtěl chodit do kina běžně. Spontánně si vybrat film, ne podle titulků, ale podle toho, co mě zajímá.

Běžné titulky většinou stačí

Je pro vás zážitek z filmu dostatečný s klasickými titulky, nebo potřebujete popisné titulky?

Pro mě osobně většinou stačí běžné titulky. Hodně věcí dokážu pochopit z kontextu a z obrazu, takže nepotřebuji vždy přesně vědět, kdo mluví.

Záleží ale na typu filmu. Někdy někdo promluví mimo obraz a pak se může stát, že se v tom člověk ztratí. Popisné titulky proto dávají smysl u některých filmů, ale určitě to není něco, co by bylo nutné používat automaticky úplně všude. Vždy je ale potřeba podívat se na film našima očima – uteče mi něco zásadního, když to v titulku nebude popsané?

Co jsou popisné titulky?

Titulky určené pro diváctvo, které neslyší nebo slyší omezeně.
Zachycují mluvený text i důležité zvuky a informace ze zvukové složky filmu – např. kdo právě mluví, hudbu, ruchy nebo děje mimo obraz.
Díky nim je možné porozumět situaci i bez zvuku.
Popisné titulky se označují zkratkou SDH (Subtitles for the Deaf and Hard of Hearing).

Existují v Česku kina, která promítají české filmy s českými titulky?

Myslím, že prakticky ne. Panuje představa, že když je film v češtině, je automaticky přístupný pro české publikum. Jenže to pro neslyšící neplatí.

Ve všeobecném povědomí by snad již mělo být, že titulky jsou pro neslyšící potřeba, takže úplně nerozumím tomu, proč to stále není běžné. Možná jde stále o neinformovanost distributorů, možná o peníze.

Přístupnost není jedna služba

Organizace Deaf Friendly spolupracuje s festivalem Jeden svět téměř deset let. Jak se spolupráce vyvíjela?

Je to dlouhodobý proces učení. Společně zkoušíme nové věci, sledujeme, jak fungují, a když se ukáže, že něco není ideální, hledáme jinou cestu.

Myslím, že se od sebe navzájem hodně učíme a právě díky tomu se přístupnost festivalu postupně zlepšuje.

Co by měl festival nebo jiná kulturní akce splňovat, aby byla pro neslyšící skutečně přístupná?

Důležité je myslet na přístupnost komplexně. Nestačí přidat titulky k jednomu filmu nebo zajistit tlumočení u jedné debaty. Je potřeba řešit celý divácký zážitek. Například kde budou neslyšící sedět, aby dobře viděli na tlumočníka či tlumočnici. Proto jsou v sále označená místa piktogramy rukou. A například na úvodní ceremonii, kde jsou pozvaní hosté a hostky a tedy víme, kdo přesně přijde, dostávají neslyšící dopředu e-mail s informacemi o tom, kde sedět, aby dobře viděli na tlumočení.

Dělají se i video pozvánky ve znakovém jazyce na sociální sítě. Ty dělají vždy neslyšící, protože znakový jazyk je ohrožený jazyk a dbáme na to, aby jej ve veřejném prostoru reprezentovali sami jeho uživatelé či uživatelky.

A důležité je také to, že tým festivalu absolvoval kurzy českého znakového jazyka. Díky tomu lépe chápe potřeby neslyšících.

Přístupnost je ale vždy širší, nejde jen o potřeby nás, neslyšících, kteří používáme český znakový jazyk, ale i dalších, kteří třeba neslyší, ale preferují před tlumočením do znakového jazyka takzvaný simultánní přepis češtiny, protože znakový jazyk nepoužívají a chtějí informace v psané podobě. Zahrnuje i potřeby nevidomých, lidí na vozíku. Patří sem i přístupnost webu. Je to dlouhodobá strategie, ne jednorázové opatření.

Jeden svět pro neslyšící

• všechny filmy mají české titulky
• vybrané filmy mají české popisné titulky
• vybrané debaty mají zajištěné tlumočení mezi češtinou a českým znakovým jazykem a simultánní přepis do češtiny
• v programu jsou přístupné projekce i debaty označeny speciálními piktogramy:  
• pro neslyšící diváky jsou v sálech vyhrazená místa s dobrým výhledem na tlumočení
• na facebookové stránce Jeden svět pro neslyšící jsou aktuální informace o festivalu – i v českém znakovém jazyce.

Výjimečná debata po filmu o legendě neslyšící komunity

Letos je v programu film o neslyšící herečce Marlee Matlin: Už nejsem jediná. Už jste měl možnost ho vidět?

Ještě ne, ale moc se na něj těším. Marlee Matlin je v komunitě neslyšících velmi známá osobnost. Film Bohem zapomenuté děti, za který získala Oscara, je pro nás dodnes velmi důležitý. Na nový dokument se rozhodně přijedeme ve středu 18. 3. podívat celá rodina.

Po projekci bude debata moderovaná neslyšící lingvistkou. Může to být zajímavé i pro slyšící diváky a divačky?

Určitě. Film je o neslyšící herečce, takže dává smysl, aby debatu vedla neslyšící moderátorka. Kolegyně Radka Nováková navíc ovládá i americký znakový jazyk. Ve chvíli, kdy na debatě bude živý vstup tvůrců filmu, mohou vést rozhovor v americkém znakovém jazyce. Myslím, že to pro mnoho lidí může být velký zážitek a zároveň poučné.

Lidé se totiž často na znakový jazyk dívají jako na něco podobného pantomimě nebo češtině převedené do znaků. Najednou ale uvidí, že jde o plnohodnotný jazyk a že jeho uživatelé mohou být například lingvisté, moderátoři nebo odborníci, kteří vedou debatu na vysoké úrovni.

Tip na film: Slyšíš mě? Dokument mapující vztah slyšícího muže s neslyšící manželkou ve chvíli, kdy očekávají narození miminka. Po filmu bude následovat debata s Annou Pangrácovou, neslyšící dcerou slyšících rodičů, a s Martinou Kučovou, slyšící dcerou neslyšících rodičů. Úterý 17. 3. od 17:15, Evald

Foto: Lukáš Bíba