Blog: Festival zevnitř

Naše letošní filmy o Africe jsou stejně různorodé jako kontinent sám. Zahrnují rodinné příběhy, věnují se ekologii, zviditelňují společenské pnutí a upozorňují na (post)koloniální přítomnost. Kromě dokumentárních filmů, máme i jeden výjimečný hraný. Jmenuje se O nuzné královně z Lagosu a natočilo ho hned sedmičlenné autorstvo. Film inspirovaný kriminálním vysidlovaní slumů, které ustupují výstavbě developerů, velmi netradičně žongluje s žánry. Je zčásti kriminálním, zčásti sociálním dramatem a někdy vás ponoří do magického realismu. V jeho základě je příběh matky-samoživitelky, která náhodu nalezne obří balík peněz. Jak to tak bývá, místo kýženého štěstí, z něj kouká kupa problémů. Film rozhodně nenechá nikoho netečným, ať už na něj budete koukat jako gangsterku, nebo na výpověď o vylučování sociálně slabých obyvatel.

Díky vizuálně uhrančivému filmu Svítání noci zavítáme do Kinshasy. Celé čtvrti tohoto sedmnáctimilionového města se kvůli dešťům a energetické chudobě ocitají po měsíce bez elektřiny. Tamní obyvatelé po přívalových deštích často žijí po pás ve vodě, tma kryje zločiny a způsobuje zranění, zároveň ale nabádá ke větší soudržnosti. Výprava do tohoto světa ozářeného jen občasně fungujícími baterkami poukazuje na problémy spojené s energetickou chudobou, ale také nadchne nezvykle utuženou vůlí těžce zkoušených lidí k životu.

V Keni naopak čelí zatím nejdelšímu suchu, což velmi výmluvně zachycuje klimatický thriller Bitva o Laikipii. Nedostatek potravy pro dobytek rozvíří křehkou rovnováhu mezi chudými pastevci a potomky britských kolonialistů, kteří kromě svých majetků chrání i unikátní přírodu. Etický i ekologický konflikt dvou skupin obyvatel, kterým jde o život, nastiňuje velmi universální problém eskalace násilí vlivem chudoby.

O vyrovnávání se s traumatem pojednává Když zavane harmatán. Jeho protagonistkou je mladá žena, již rodiče v dětství prodali do služby příbuzným. Po letech odloučení se Barbara vrací domů, aby zjistila, zdali věděli nebo nechtěli vědět, jakým peklem si prošla. Snímek se opírá o smutnou statistiku deseti tisíců ghanských dětí, které mají podobný osud. Zároveň nás učí, jak pracovat s traumatem a jak nesnadné je nahlédnout cizí perspektivu.

Nejčerstvější příspěvek v našem programu představuje Chartúm, který na Jeden svět přijel po premiéře na festivalu v Sundance a po uvedení na Berlinale. Snímek od pětice autorů a autorek nastiňuje příběhy lidí, kteří stejně jako deset milion dalších súdánských obyvatel museli ze země uprchnout po vojenském převratu. Své vzpomínky a vize přehrávají před zeleným plátnem a tvoří tak esteticky naprosto unikátní výpravu do mysli a zkušenosti lidí, kteří kvůli válce přišli o svůj domov.