Jeden svět představuje letošní vizuál, znělku i první filmy

Letošní hlavní vizuál a znělka navazují na vizuální koncept ustanovený v loňském roce. Základním motivem tak i nadále zůstává čtverec protnutý kruhem, který zejména ve festivalovém spotu připomíná oko kamery zdůrazňující jinak neviděné.  

Pod hlavní vizuál se i letos podepsali známí čeští grafici Martin Odehnal a Petr Hrůza.

„Obraz, který jsme pro hlavní vizuál zvolili, nese naléhavé poselství o současném dění a záměrně ponechává prostor pro různé interpretace. Všichni v něm tedy můžeme objevit významy a otázky, které v nás rezonují,” říkají o hlavním vizuálu grafici Petr Hrůza a Martin Odehnal. 

Ve vizuálu lze spatřit péči, něhu, naději či naopak obavy nebo zamyšlení nad křehkostí světa, který potřebuje naši ochranu. Zároveň v něm někdo může vidět symbol soucitu a lidskosti. 

Slovenská cesta

Speciální pozornost letošní ročník věnuje dění v sousedním Slovensku. Nesoutěžní kategorie Slovenská cesta poukáže na křehkost demokracie, podtrhne důležitost občanské společnosti a nabídne komplexní pohled na situaci v zemi, jíž se zatajeným dechem sleduje celá Evropa. 

„S Jedním světem byla vždy neodmyslitelně spjata celá řada filmařských a tvůrčích osobností ze Slovenska. Turbulentní události posledních měsíců a týdnů nás utvrdily v tom, že má smysl se podívat na společensko-politický vývoj této země v širokém kontextu, který v médiích není běžně dostupný.” říká o sekci Slovenská cesta ředitel festivalu, Ondřej Kamenický. „Hlas dostanou jak etablované tvůrčí osobnosti, tak studentské filmy mladé generace.” dodává Kamenický.  

V rámci Slovenské cesty Jeden svět uvede mimo jiné snímek Otázka budoucnosti režiséra Maroše Brázdy. Časosběrný dokument zachycuje po dobu několika měsíců třídu bratislavského gymnázia, jejíž maturitní ples připadl na stejný den jako sčítání výsledků parlamentních voleb z roku 2023. Snímek upozorňuje na dlouhodobý trend odlivu nejmladší slovenské generace do zahraničí. 

Příběhy protestu, technologické bezpráví i individuální příběhy 

Jeden svět představí také filmy mapující životy lidí, jež se různými způsoby vzepřeli politické nespravedlnosti nebo opresi. Snímek Pan Nikdo proti Putinovi Davida Borensteina vypráví o ruském učiteli Pavlovi Talankinovi, jenž se po začátku invaze na Ukrajinu stává nástrojem válečné propagandy. Snímek přináší svědectví o každodenním životě během války a odhaluje mechanismy ruské propagandy. 

V době, kdy se do Bílého domu vrací znovuzvolený Donald Trump, nabývá na aktuálnosti také snímek Zurawski proti státu Texas. Režisérská dvojice Maisie Crow a Abbie Perrault představí příběh Amandy Zurawski, jíž americký stát Texas upřel právo na potrat – a to i navzdory život ohrožujícím komplikacím. Amanda se po boku své právničky vydává na cestu za legální změnou a spravedlností.   

Ačkoliv dnes technologie tvoří nedílnou součást lidské každodennosti, mnohé mechanismy i hrozby spjaté s online prostorem zůstávají světu stále skryté. Dokument Necítím nic odhaluje, jak sociální sítě cíleně ovlivňují lidské emoce. Skrze rozhovory s odborníky*icemi či influencery*kami autor nahlíží pod povrch sociálních sítí a odhaluje rozsáhlý byznys založený na obchodu s lidskými emocemi. 

Snímky, které Jeden svět uvede, upozorní na celospolečenské problémy rovněž prostřednictvím intimních sond do životů jednotlivců. O pádu režiséra Giovanniho C. Lorussa následuje jedenáctiletého Arafata, jednoho z gazanských uprchlíků žijících v opuštěné nemocnici v libanonském Bejrútu. Zatímco se Arafat celé dny prochází spletitými uličkami, naslouchá vyprávění a rozhovorům místních obyvatel. Snímek je svědectvím o beznaději a traumatech palestinského národa.