Rodičovská trápení mají mnoho podob

Jedním z nosných témat Jednoho světa bude vždy nejzákladnější lidská interakce: rodičovství. Ať už existuje kdekoliv na světě a v jakkoliv extrémních podmínkách. A kdo jiný zná extrémnost než vrcholová sportovkyně Mariann Sæther? Známá norská kajakářka se ve snímku Řeky lásky proud režisérky Barbora Hollan snaží balancovat svou fyzicky i společensky náročnou kariérní dráhu s budováním zdravého zázemí pro své dvě děti. Sportovkyně se rozhodla neučinit kompromis ani v jednom z pilířů svého života. Nyní, po čtyřicítce, stále sjíždí smrtelně nebezpečné vodopády, ale také tráví čas se svými ratolestmi. Křehkost života se bolestně potkává s impozantní krásou a neodolatelnou přitažlivostí sportu.

Lando v divokém kubánském mokřadu čelí potížím méně dobrovolného rázu a shání obživu pro svou rodinu. S jistotou zkušeného lovce se pouští do riskantních několikadenních výprav za krokodýly. Kubou však také otřásá pandemie covidu, což činí nedostatek potravin ještě palčivějším. Španělsko-kubánký snímek Na západ, do Zapaty režiséra Davida Beltrána i Marího okamžitě strhne svým intenzivním černobílým audiovizuálem a smyslem pro podtržení každé emoce života, kde plynutí každodennosti závisí na vyvarování se i sebemenšímu zaváhání.

Překonávání překážek si nechce připouštět protagonistka citlivého španělského fikčního dramatu Slyšíš mě?, v němž celovečerně debutující filmařka Eva Libertad angažuje svou skutečnou sestru, jež sama trpí poruchou sluchu. Vypráví příběh o ženě, jež věří, že svůj handicap zcela překonala, tedy dokud se nedozví o svém těhotenství a o šanci, že její potomek bude mít poloviční šanci trpět stejným omezením jako ona. Tato eventualita zpřítomňuje pro ni i jejího partnera realitu, od níž se naučili odvracet zrak.