„Přemýšlet, diskutovat, zažít a růst“ – regionální pořadatelé*ky shrnují potenciál Jednoho světa

Konečně i u nás

Ve Zlíně je letos Jeden svět poprvé. „S hrůzou jsem na loňském Jednom světě v Ostravě zjistil, že u nás festival nemáme. Zastyděl jsem se za své město a ihned jsem pojal myšlenku jej uspořádat,“ vysvětluje Martin Pášma. „Těším se teď na všechny filmy, které jasně sdělí, že lidská práva, ale i svoboda, demokracie a nakonec samotný mír nejsou samozřejmostí. Snadno se o ně přichází a velmi nesnadno se dají vybojovat zpět. Musíme se o své hodnoty nejen zajímat, ale také je bránit a apelovat na své okolí, zejména na mladou generaci.“ 

Silný osobní zájem je patrný mezi pořadatelstvem napříč republikou. Ani podle Dany Kucharčíkové z Vlašimi nejsou lidská práva samozřejmostí. Jeden svět zde má svou pevnost v podobě komunitního centra Zahrada, kde navazuje na tradici rockového a literárního klubu. Filmový klub se rozjel v periodicitě jedna projekce měsíčně, Jeden svět je ale příležitostí k intenzivnější programové nabídce.

„Dostává se nám profesionálního vedení i podpory, a samozřejmě úžasných filmů a materiálů. Můžeme být součástí celé jednosvětové komunity, zvát odborníky a odbornice se zkušenostmi v dané oblasti a to celé pak sdílet s publikem v sále,“ chválí si festival Kucharčíková.

Netradiční cestou se Jeden svět dostal do Nového Města na Moravě. Zdenka Sokolíčková nejprve v roce 2023 objížděla regiony coby protagonistka a diskutérka k dokumentu Návštěvníci. „Když jsem viděla, jak bohatý je program festivalu v Polici nad Metují, která je dvakrát menší než Nové Město na Moravě, řekla jsem si, že se přece musíme zapojit taky. Takže od roku 2024 je festival už i u nás,“ vysvětluje. Na festivalu oceňuje jeho promyšlenou dramaturgii: „Nejsou to jen namátkou nasazené zajímavé filmy. Má to atmosféru, lidé se rádi vracejí na další projekce a srovnávají je.“ 

Upoutat pozornost

Právě besedy považují pořadatelé a pořadatelky za největší přidanou hodnotu – ať už s odborníky, nebo s umělci. Ve Vlašimi byla loni silným zážitkem projekce snímku Rok vdovy, kam oproti očekávání místních dorazila nejen režisérka Veronika Lišková, ale i čerstvá držitelka Českého lva, herečka Pavla Beretová.

V Novém Městě na Moravě zase vzpomínají na svou zahajovací projekci Chvilek naděje s nadšeným hostem Mikulášem Minářem. Častěji se přesto zážitek nese spíš v duchu odborného poučení o intimních i širších tématech, která je třeba si připomínat. 

„Jde o to ukazovat lidem účelně a trpělivě, jak jsou naše hodnoty cenné a jak velké nebezpečí hrozí, že o ně přijdeme. A jak je třeba pomáhat všem, kteří nemají takové štěstí jako my,“ zdůrazňuje Pášma.

Školní projekce jsou v regionech vnímány jako obzvlášť přínosné a často tvoří páteř celého programu. V prvním loňském vlašimském ročníku proběhlo 21 projekcí, z toho 17 bylo školních. Celkem přišlo 1 100 diváků a divaček, většinou mířících do kina ze školních tříd. Kucharčíková věří, že děti se během projekcí dočkají „aha-momentů“, kdy se jim prostřednictvím filmu otevře nový pohled na svět. Patrné je to hlavně u bezprostředních žáků a žákyň nižších ročníků, kteří jsou častěji nadšení pro diskusi a vyjádření svých dojmů. 

Samozřejmě ale nejde o přímočarou cestu, dětská pozornost je vrtkavá. Ve Vlašimi už zažili i situaci, kdy žák během projekce i debaty nespustil oči z displeje telefonu. Tím větší radost dělají ty děti, které projeví upřímný zájem. „Žactvo tu dodnes vzpomíná na trpělivou Hikari pěstující rýži. Věříme, že i letošní program přinese stejně silné zážitky. Plánujeme ještě víc veřejných i školních projekcí,“ shrnuje Kucharčíková, která Jeden svět ve svém městě považuje za jednoznačný úspěch. „Zájem lidí nám přináší naději a dává promítání smysl.“ 

Každý rok lepší