Věznice v Uherském Hradišti patří k temným místům československé historie. Za protektorátu ji využívalo gestapo. Po válce se tam konaly lidové soudy a veřejné popravy. Později v ní byli vězněni a týráni lidé nepohodlní komunistickému režimu. Od roku 1960 budova pomalu pustne. Tíživé vzpomínky ale zůstaly vryty do jejích zdí. Režiséři filmu se paměť místa rozhodli oživit pomocí několika situačních setkání se zástupci různých generací, do jejichž životů věznice zasáhla. Kromě dobového kontextu a osobních prožitků je ale zajímají také zvuky, barvy, světla a stíny vězeňského areálu.