Fotograf Karel Tůma se věnuje dlouhodobým dokumentárním projektům se sociální tematikou. Narodil se v roce 1975 v Praze. Po střední škole pracoval jako jevištní technik v Divadle na Vinohradech. Tehdy vznikl jeho první soubor „Život se žije a ztrácí na ulicích" o postavách z pražských ulic, bezdomovcích, narkomanech, a o těch, kdo jim na ulici pomáhají. Od roku 1998 studuje na Katedře fotografie FAMU v Praze. Byl jedním z prezentovaných fotografů na výstavě věnované Romům, kterou v roce 2002 pod názvem „Očernění" uspořádala společnost Člověk v tísni v pražském divadle Archa. Jeho „Mezisvěty" dokumentují život ve východoslovenských romských osadách. Výběr z tohoto cyklu získal 1. cenu – Zlaté oko v kategorii Každodenní život soutěže CZECH PRESS PHOTO 2002.

„Už přes čtyři roky zpracovávám téma cikánských osad na východním Slovensku, převážně na Spiši. Komunikace osad s okolím je minimální, ale Cikáni tu jsou ještě sžití s přírodou. Se Slováky mají společnou víru, ale Boha hledají v přírodě a v dobrých lidech. Mnohé jejich zvyklosti a tradice už ale vyprchávají a nahrazuje je to, co se učí od naší konzumní společnosti. Navíc je v této oblasti nejvyšší nezaměstnanost na Slovensku, která dosahuje třiceti procent a u Cikánů je téměř stoprocentní. Zůstává každodenní starost o teplo, jídlo a vyplnění volného času. Možná právě proto, když vidí nějakou odezvu, otevřou vám celý svůj život.
Dříve žili ve vesnicích anebo kočovali cikánští kováři, stavitelé domků a hudebníci. Postupem času však jejich řemesla přestala být potřebná. Několikeré vyhnání z vesnic a zákaz kočování izoloval Cikány v osadách. Pracovali jako nekvalifikovaná pracovní síla a usazovali se tam, kde jich bylo třeba. Postupem času se rodiny rozrůstaly. Začaly potíže, které trvají dodnes. Vážný problém je nízký věk prvorodiček. Vysoký počet dětí v rodině má pro Cikány i své praktické důvody: i ony musejí obstarávat to nejpotřebnější k živobytí.
Nemohu pro ně mnoho udělat, dětem dám trochu svého času, dospělým rozdám fotografie jejich dětí, spřátelím se s nimi a poznávám je v dobrém i špatném. Myslím si, že snaha poznat společenství osad už sama o sobě pomáhá. O tom by měly moje fotografie hovořit a tlumočit to vše dál."