Elon Musk a závod o lithium

Když devatenáctiletá Zere Asylbek zveřejní provokativní hudební video požadující respekt k těm, které jsou v místní kultuře dlouhodobě znevýhodňovány, vyvolá v konzervativním Kyrgyzstánu bouřlivou reakci. Film sleduje její cestu od popové zpěvačky k výrazné občanské aktivistce v zemi, kde jsou únosy nevěst, domácí násilí i společenské umlčování poloviny populace stále realitou. Zere čelí výhrůžkám, veřejnému zostuzení i obviněním, že chce zničit „tradiční hodnoty“ a slouží cizím vlivům. Přesto odmítá mlčet. Intimní dokument zachycuje střet osobní odvahy s represivním systémem a ukazuje, jak může hudba otevřít prostor ke společenské změně v křehké demokracii.

V přelidněném Tokiu se miliony lidí potýkají s hlubokou sociální izolací, která v éře digitálních chatů, robotických restaurací a samoobslužných technologií přerostla v národní krizi. Na tu tamní vláda reagovala zřízením Ministerstva osamělosti. Snímek sleduje postavy hledající v anonymním davu metropole odvahu k lidské blízkosti a novému začátku. Záchranné lano nabízí chatovací linka, kde tým operátorstva denně odpovídá tisícům lidí v krizi. Režisér zkoumá kontrast mezi moderním odcizením a bytostnou potřebou sounáležitosti. Empatický portrét ukazuje, že cesta ven z izolace může začít jediným, byť sebemenším kontaktem – digitálním vzkazem, sdíleným tichem nebo snahou znovu se spojit se světem.

Roblox patří k nejúspěšnějším online herním prostředím světa a milionům dětí nabízí svobodu, anonymitu a možnost být samy sebou. Nekontrolovaná svoboda ve virtuálním světě ale otevírá prostor rasismu, nenávistným projevům, extremismu, sexuálnímu obtěžování či predátorům cílícím na nezletilé. Dokument sleduje tři dospívající dívky, které se po vlastních traumatických zkušenostech odmítají smířit s nečinností platformy. Systematicky upozorňují na opakované nedostatky v moderování obsahu, natáčejí varovná videa a budují komunitu, jež se snaží Roblox proměnit v bezpečnější prostor pro všechny – bez ohledu na věk, rasu či gender. Jejich online aktivismus se postupně přelévá do skutečného světa a klade otázku: Kdo nese odpovědnost za ochranu dětí v digitálních světech budoucnosti?

V severovietnamských továrnách na elektroniku pracují převážně ženy. Daleko od svých dětí a manželů zajišťují přežití rodin, které se neuživí tradičním pěstováním rýže. Film reflektuje jejich dehumanizující pracovní podmínky, ale i život v hierarchické společnosti, kde obživu mužů i výchovu dětí zajišťují pouze ony. Jejich osamělé životy kromě anonymizovaných výpovědí přibližuje unikátní rekonstrukce reality továrního provozu. Hrají v ní skutečné dělnice a diváctvo tak může zblízka vidět pravou stránku provozu, kde jsou pracovnice trestány za sebemenší přestupek.

Socioložka Patricia Kingori, nejmladší černošská profesorka v historii Oxfordu, se vydává na investigativní cestu s cílem dozvědět se o temných stránkách akademického provozu víc. Film empaticky přibližuje životy lidí, kteří pod časovým i ekonomickým tlakem anonymně produkují akademické práce na objednávku. Jejich neviditelná práce generuje provokativní otázky o vztahu mezi globálním jihem a severem i o samotném smyslu vysokého školství.

Znepokojivý i ironický ponor do útrob všudypřítomné technologie odhaluje prostřednictvím výpovědí odborníků, odbornic i „obětí AI“ pilíře, na nichž současné velké jazykové modely stojí. Cesta za každým zodpovězeným promptem může vést přes levnou práci obyvatelstva globálního jihu, psychické problémy vzešlé z datových analýz násilného obsahu či excesivní těžbu nerostů. To vše je v souladu s novou ideologií longtermismu, která zdůrazňuje morální odpovědnost vůči vzdálené budoucnosti lidstva a získává stále větší podporu mezi elitami Silicon Valley.