Od úterý do pátku jsme na třech promítacích místech přivítali více než 1500 dětí a mladých lidí z 11 škol. Společně jsme diskutovali o zhlédnutých filmech a středoškolské studenty navíc obohatila setkání s odborníkem na Rusko Ivanem Folettim, ruskou studentkou Margaritou Khakhanovou a specialistkou na čínskou propagandu Zuzanou Koškovou. Podařilo se také navázat online spojení s temperamentní režisérkou španělského filmu Můj sextortion deník Pati Franquesou.

Od čtvrtka do neděle jsme uvedli šest filmů pro veřejnost a návštěvnost byla oproti loňsku dvojnásobná. Slavnostní zahájení s filmem Chvilky naděje a besedou s Mikulášem Minářem mělo nadějeplnou atmosféru – v sále bylo přes 100 diváků. Možná ještě více lidí přilákal film o skleněných dětech Ta druhá, který byl doprovozený milou a osobní diskusí s Michaelou Svobodovou a Janou Bukvovou. Na každém ze sobotních filmů bylo kolem 40 lidí, což považujeme za velký úspěch. Po bolestném oscarovém snímku Žádná jiná země následovala diskuse s česko-palestinským antropologem Yasarem Abu Goshem, který nám osvětlil kontext situace zachycené ve filmu. Ukrajinský film Vše si zaslouží žít mluvil sám za sebe. V neděli si animovaný artový film Odstíny Iráku přišla vychutnat hrstka fajnšmekrů a sál se znovu zaplnil na poslední bod programu, blok tří krátkých dokumentů o Slovensku. Přijel za námi debatovat angažovaný slovenský novnář Andrej Bán, který sdílel své postřehy ze současného Slovenska a vysvětloval příčiny momentální fašizace a radikalizace tamější společnosti.

Ukázalo se, že v NMnM je potenciál vytvořit skupinu festivalových diváků, kteří si z nabídky rádi vyberou vícero filmů, což je velkou motivací pro oragnizátory na příští ročník. 

(Úvodní foto by Michal Mašek foto)