Rebelská raperka z Kyrgyzstánu

Devadesát procent vytěženého lithia se používá při výrobě elektromobilů a polovina světových zásob tohoto vzácného kovu se nachází v oblasti tzv. lithiového trojúhelníku mezi Chile, Argentinou a Bolívií. Elon Musk a Donald Trump považují Argentinu za obchodní i politickou prioritu od doby, co zde vládne populistický prezident Javier Milei, který jim neváhá poskytnout místní nerostné bohatství na úkor svých občanů. Film mapuje, jak zahraniční společnosti budují v Argentině desítky nových dolů na těžbu lithia a jak k tomu využívají i zásoby místní vody, což nevratně ovlivňuje životní prostředí i život místních obyvatel, kteří proti těžbě bojují.

V únoru 2024 Navalnyj umírá v trestanecké kolonii a do ulic po celém Rusku vyrážejí stovky lidí. S květinou přichází i mladá žena Aljona. Odmítá ustoupit policejnímu zásahu a následuje zatčení, dočasné propuštění a čekání na soud. V rozpětí několika dnů film propojením osobního příběhu a záběrů z ulic ukazuje děsivou obratnost, se kterou ruský režim ohýbá lidská práva a drží své obyvatelstvo v pevných kleštích nesvobody. Zatím co matka dceru přemlouvá, aby se držela při zemi, Aljona situaci čelí s hlavou vzpřímenou a ptá se: „Pokud v Rusku nemůžete pokládat květiny, ani za mrtvé, co tu můžete dělat?“

Bezpečnostní kamery sledují každý krok, příbuzní mizí beze stopy, mezi lidmi roste nedůvěra a do rodin se přidělují straničtí úředníci. Důmyslný systém čínských represí cíleně rozvrací život rodiny Kalbinur Sidik a milionů dalších Ujgurů. To vše ve jménu boje s údajným extremismem, který je zástěrkou pro plány na ekonomické vytěžení ujgurského Sin-ťiangu. Silná výpověď se prolíná s propagandistickými reportážemi státních médií a záběry přímo z nitra táborů a jejich okolí. Pocit neustálého dohledu umocňuje až paranoidně detailní práce kamery.

V Evropské unii pracuje více než 300 000 lidí, kteří řídí kamiony. Často se jedná o levnou pracovní sílu ze třetích zemí, která je svými zaměstnavateli vykořisťována. Výjimkou nejsou patnáctihodinové směny a z toho plynoucí spánková deprivace. Expediční firmy odmítají vyplácet dlužné výplaty a neváhají se uchýlit k výhrůžkám fyzickou likvidací. Dokument se soustředí na skupinu šedesáti stávkujících, kteří po dobu jedenácti týdnů bojovali za svá práva a humánní pracovní podmínky. Zároveň pokládá otázku, která se týká nás všech – jsme ochotni kvůli levnějšímu zboží akceptovat porušování základních lidských práv?