„Přemýšlet, diskutovat, zažít a růst“ – regionální pořadatelé*ky shrnují potenciál Jednoho světa

Rozhovor

Jeden svět se letos promítá kromě Prahy ještě v 59 městech. Nese to s sebou 59 rozhodnutí lokálních organizátorů a organizátorů věnovat svůj čas a prostor pořádání akce, v níž vidí smysl přesahující filmovou zábavu. Trojice z nich vysvětluje svou motivaci a dělí se o svá očekávání.

Konečně i nás

Ve Zlíně je letos Jeden svět poprvé.  „S hrůzou jsem na prvním za Jednom světě v  Ostravě zjistil, u nás festival nemáme. Zaděl jsem se, že jsem své město uspořádal,“  vysvětluje Martin Pášma.  "Těším se teď na  všechny filmy, které jasně sdělí, že lidská práva, ale i svoboda, demokracie a  nakonec samotný mír nejsou samozřejmostí. Snadno se o ně přichází a velmi nesnadno se dají vybojovat zpět. Musíme se o své hodnoty nejen zajímat, ale také je bránit a apelovat na své okolí, zejména na mladou generaci." 

Silný osobní zájem je patrný mezi pořadatelstvím napříč republikou. Ani podle Dany Kucharčíkové z Vlašimi nejsou lidská práva samozřejmostí. Jeden svět zde má svou pevnost v komunitním centru Zahrada, kde podobě navazuje na tradici rockového a literárního klubu. Filmový klub se rozjel v periodicitě jedna projekce měsíčně, Jeden svět je ale příležitostí k největší programové nabídce.

„Dostává se nám profesionálního vedení i podpory, a samozřejmě úžasných filmů a materiálů. Můžeme být součástí celé jednosvětové komunity, zvát odborníky a odbornice se zkušenostmi v dané oblasti a to celé pak sdílet s publikem v sále,“ chválí si festival Kucharčíková.

Netradiční cestou se Jeden svět dostal do Nového Města na Moravě. Zdenka Sokolíčková nejprve v roce 2023 objížděla regiony coby protagonistka a diskutérka k dokumentu  Návštěvníci„Když jsem viděla, jak bohatý je festival v Polici nad Metují, která je dvakrát menší Nové Město na Moravě, řekla jsem si, že se přece musíme zapojit taky. Takže od roku 2024 je festival už iu nás  vysvětluje,“. Na festivalu oceňuje jeho promyšlenou dramaturgii:  „Nejsou to jen namátkou nasazené zajímavé filmy. Má to atmosféru, lidé se rádi vracejí na další projekce a srovnávají je.“ 

Upoutat pozornost

Právě besedy nabízí pořadatelé a pořadatelky za největší přidanou hodnotu – ať už s odborníky, nebo s umělci. Ve Vlašimi byla loni silným zážitkem projekce snímku  Rok vdovy , kam oproti očekávání místních dorazila nejen režisérka Veronika Lišková, ale i čerstvá držitelka Českého lva, herečka Pavla Beretová.

V Novém Městě na Moravě zase vzpomínají na svou zahajovací projekci  Chvilek naděje  s nadšeným hostem Mikulášem Minářem. Častěji se přesto zážitek nese spíše v duchu odborného poučení o intimních i širších tématech, která je třeba si připomínat. 

„Jde o to ukazovat lidem účelně a trpělivě, jak jsou naše hodnoty cenné a jak velké nebezpečí hrozí, že o ně přijdeme. A jak je třeba pomáhat všem, kteří nemají takové štěstí jako my,“ Pášma.

Školní projekce jsou v regionech vnímány jako mimořádně přínosné a často tvoří páteř celého programu. V prvním prvním vlašimském ročníku proběhlo 21. projekcí, z toho 17 bylo školních. Celkem přišlo 1 100 diváků a divaček, většinou mířících do kina ze školních tříd. Kucharčíková věří, že děti se během projekce dočkají „aha-momentů“, kdy se jim prostřednictvím filmu otevře nový pohled na svět. Patrné je to hlavně u jiných žáků a žákyň nižších ročníků, kteří jsou častěji nadšení pro diskusi a vyjádření svých dojmů. 

Samozřejmě ale nejde o přímočarou cestu, dětská pozornost je vrtkavá. Ve Vlašimi už zažili i situaci, kdy žák během projekce i debaty nespustil oči z displeje telefonu. Tím větší radost dělají ty děti, které projeví upřímný zájem.  "Žactvo tu dodnes vzpomíná na trpělivou Hikari pěstující rýži. Věřím, že i letošní program přinese stejně silné zážitky. Plánujeme ještě víc veřejných i školních projektů,"  shrnuje Kucharčíková, která Jeden svět ve svém městě považuje za jednoznačný úspěch.  „Zájem lidí nám přináší naději a dává promítání smyslu.“ 

Každý rok lepší

Jistě jste i ke konfliktním okamžikům. V Novém Městě na Moravě vzpomínají na nepříjemnou diskusi s uživatelkou sociálních sítí, která pořadatelům vytrvale vyčítala užívání „fašistické“ ukrajinské vlajky. V takové chvíli je důležitá profesionalita a připravenost debatujících, jimž se v tomto případě podařilo rostoucí nevraživost deeskalovat. Ve Vlašimi zase jednou přišla školní třída na jinou projekci, než na jakou ji učitelé připravili – tehdy bylo nutné improvizovat a vyřešit situaci na místě.

I proto je podle Kucharčíkové třeba neustále zdokonalovat: „Velkým úspěchem pro nás byly všechny zpětné vazby. Festival jsme reflektovali v týmu, s dobrovolnictvím je ostatními pořadateli napříč ČR, což je pro nás vždy velmi přínosné.“ 

Letošní ročník by tedy měl být zase o něco lepší než ten předchozí. V Novém Městě na Moravě se těší například na téma umělé inteligence, ale i na filmy zabývající se dopady necitlivé těžby surovin pro zelené technologie.  „Těším se na to, protože si myslím, že spousty lidí spadne brada,“  přiznává Zdenka Sokolíčková. Uvede také snímek  Hlas Hind Radžáb , být si na něj jako divačka ještě sama netroufla – Jeden svět však umožňuje společně čelit i takto emocionálně náročným dílům. Ve Vlašimi se zase chystají nahlédnout do světa neslyšících a podívat se na Ukrajinu. těší se na projekce pro rodiny s dětmi, s nimiž mají skvělou zkušenost.  „Jeden svět nám přináší možnost přemýšlet, diskutovat, zažít, růst i jednat v úctě a s respektem.“ 

Ze všech výpovědí je patrná touha vzdělávat publikum.  „Jsem realista a vím, že je to dlouhá a úmorná cesta. Jsem ale i idealista, proto se budeme snažit učit lidi chodit nejen na Jeden svět ve Zlíně, ale všude tam, kde je třeba, abychom jako lidé se srdcem na pravém místě byli a konali,“  zakončuje Pášma. 

 

Autor: Martin Svoboda

Foto: © archiv Jeden svět Vlašim