Filmy A-Z

Grafický abstraktní obraz. V popředí je černý oltář, kolem něj pluje několik modrých a fialových úlomků kamene. V pozadí stěny ze světlého mramoru. Obraz je kaleidoskopicky deformovaný.

(Bez)starosti2

Experimentální VR film prostřednictvím pocitů tísně, meditativních metafyzických stavů, halucinací a abstrakcí otevírá nový pohled na sociální péči o seniory ve Velké Británii.

Dvě seniorky spolu hovoří u bohatě prostřeného stolu.  

100+

Radost z každého prožitého dne a trojmístná číslovka v kolonce věk. To spojuje hlavní protagonisty a protagonistky příběhu o poznání, že každá životní etapa má své krásy.

Na pozadí rozmazaného obličeje domorodého muže s dlouhými tmavými vlasy vystupuje hlava hada, kterého má tento muž omotaného kolem ruky. 

Amazonský kosmos

Jaider z amazonského kmene Macuxi opouští džungli, aby se vydal na cestu, během níž se pokusí předat běžným lidem i světovým náboženským lídrům varovné poselství svého lidu.

Postarší žena v bílém roláku s krajkou drží v rukou cigaretu. Před sebou má ve skleničce tureckou kávu. Dívá se upřeně před sebe. 

Anny

Nový časosběrný snímek Heleny Třeštíkové zachycuje šestnáct let v životě Anny, která si ve čtyřiceti šesti letech začne přivydělávat jako pouliční prostitutka.

Žena stojí před vysokou stěnou složenou z desítek obdélníkových náhrobků. Každý má jinou podobu a nápis. Za náhrobky se rýsují vrcholky kopců.

Arica

Švédská těžební firma v polovině osmdesátých let převezla do chilského města Arica toxický odpad. Místní dodnes trpí zdravotními problémy. Jediné, co chtějí, je spravedlnost.

Na gauči sedí dlouhovlasá brunetka ve středním věku a v náručí jí leží mladá, na krátko ostříhaná a na blond obarvená dívka. Obě se tváří spokojeně.

Ať žije láska

Zorientovat se v chaosu života dá pořádně zabrat. Rosemarie nebojuje jenom s dospíváním, ale i s neustále se vracející rakovinou. Světem se tak bezhlavě řítí ve stylu brzda–plyn.

Na sněhem pokryté krajině stojí dřevěná chatka skandinávského stylu. V jedné místnosti je rozsvíceno. V ozářeném okně vidíme ženu, režisérku filmu, která shlíží dolů na stůl. 

Bílá na bílé

Videodeník slovenské režisérky Viery Čákanyové z Antarktidy vznikal při natáčení jejího oceňovaného filmu FREM. Silná osobní zpověď nastoluje kromě environmentálního tématu i pochyby o vlastním konání.

Na baru sedí muž a žena. V pozadí mají pípu s pivy, alkoholové lahve, dva maňásky a neonový nápis Open, tedy otevřeno. Mladá žena má na sobě upnuté šaty nad kolena bez ramínek, dlouhé hebké blond vlasy, muže jakoby přehlíží. Muž má kostkovaný oblek, brýle, je starší, ulíznutý účes, dívá se k ženě a má zdvižený ukazováček.

Bílý šum

Jedinečný pohled za oponu krajně pravicové a nacionalistické influencerské buňky v Americe. Nikdy dříve se filmařům nepodařilo dostat tak blízko, přímo do srdce scény, která na sociálních sítích zasévá nenávist a strach. 

Usměvavý mladý kudrantý muž drží v ruce polaroidovou fotografii, snímek ale ještě není vyvolaný, čeká, až se obraz vykreslí. Za ním se baví skupinka lidí.

Bláhový projekt

Snaha oživit instantní fotografii, kterou proslavila značka Polaroid, by se v dnešní digitální době mohla zdát nejen bláznivá, ale přímo nemožná. Přesně o to se však pokusil excentrický milovník analogu Florian Kaps, zvaný Doc. 

Na luxusním designovém proskleném balkóně sedí tmavovlasý muž ve slunečních brýlích. V pozadí je část další moderní stavby. 

Blok E14

Vizuální poema zachycuje atmosféru vyprázdněného centra Londýna zasaženého pandemií. Balkony se změnily ve výkladní skříně společenských interakcí a soukromý život se stal věcí veřejnou.

Na světlém pozadí je lehce abstraktní animací vyvedena stará žena na lůžku. Vedle postele jsou taktéž animované předměty – květináč, zarámovaná fotografie a televizní ovladač. 

Borka

Snímek prostřednictvím animace letmých gest, všedních věcí i fragmentů odposlechnutých hovorů zachycuje realitu každodenního života v domově pro seniory.

V holobytě stojí u okna člověk a dívá se ven. Není moc vidět, překrývá ho záclona. V pokoji se nachází jen stará televize a na zemi rozestlaná peřina, v níž je zachumlaný další obyvatel bytu. 

Bydlet proti všem

Jak zacházet s lidmi, kteří nejsou z různých důvodů schopní zajistit si vlastní bydlení? Čeští politici zaujímají protichůdné postoje a jejich vzájemný střet vyplouvá napovrch ve vší intenzitě.

Vyschlé dno Mrtvého moře. Z popraskané země vyrůstá několik objektů. Jsou to sochy se žlebovitým tělem bez rukou a hlavou dívající se k nebesům. 

Bylo nebylo moře

Poetický interaktivní VR film o vysychajícím Mrtvém moři je vyprávěn třemi různými postavami, které mají k danému moři a jeho okolí velmi blízký a osobní vztah.

Dav mladých lidí kráčí po ulici ve městě, většina z nich skanduje a má v rukou transparenty. Nejvýraznější s nápisem „OUR FUTURE“ nese vepředu hned několik lidí. 

Co s námi bude

Krátký dokumentární snímek představuje skupinu teenagerů z kanadského Vancouveru, kterým není lhostejná budoucnost planety. Založili proto uskupení, které upozorňuje na nebezpečí klimatické změny. 

Černošský chlapec s tmavými vlasy a v mikině drží knihu a soustředěně čte. Za ním na bílém pozadí je nápis “Double Consciousness”. 

Černý kluci

Jak se v USA vyrůstá a žije chlapcům, mladíkům a mužům černé pleti? Mnohohlasá výpověď si „zevnitř“ osahává mantinely rasových předsudků a dodává srozumitelný kontext pro působení hnutí Black Lives Matter.

Dva lidé kráčejí soutěskou.  

Čhadar, cesta po řece

Na naší planetě stále existují místa, která jsou téměř úplně odříznutá od civilizace. A s příchodem globálních změn klimatu je pro jejich obyvatele stále těžší žít zde normální život.

Těžko identifikovatelná postava v pytlovitém oblečení s kapucí se nachází v uličce mezi odpadky a přes rameno má přehozený pytel s dalším odpadem. Nad ní se nachází kontejner s doširoka otevřenými dveřmi. 

Čtvrté království, království plastu

Jaké to je žít v centru New Yorku, a přesto na okraji společnosti ukazuje snímek, jenž diváky zavádí do komunitní zahrady, kam v záplavě pestrobarevných odpadků, plechovek a lahví od piva chodí svérázní newyorští obyvatelé hledat svůj americký sen.

Pohled z pozice počítačového algoritmu. Sledujeme bílou masku nasazenou na tvář černošky s výrazným afrem a kulatými naušnicemi. Na bílé masce je několik spojů, které vykreslují základní kontury naskenované tváře. V rohu je nápis Face detected, tedy tvář rozpoznána. 

Digitalizovaný předsudek

Joy je afroamerická počítačová expertka. Když program na rozpoznávání obličejů ignoruje její tvář, otestuje Joy jeho předpojatost. Nasadí si bílou masku – a program rázem funguje.

Muž fotí vykácený les. 

Dřevo

V odlehlých regionech po celém světě, kde je nejvíce lesů a volné přírody, dochází k nelegální těžbě dřeva. Negativně to ovlivňuje biologickou rozmanitost na zemi a má to i vážné společenské důsledky.

V polootevřených vratech staré garáže stojí muž s pleší a cigaretou v ústech. Na sobě má pruhované tílko obepínající jeho břicho a maskáčovou vestu, nohou se opírá o práh garáže. Tváří se nevrle. Na vratech je číslo 1165. 

Garážníci

Jak vypadá chalupaření po rusku? Základem je vlastní garáž. A pak už jen fantazie, které se ani za polárním kruhem žádné meze nekladou.

Sedm mladých lidí, jedna z nich je protagonistka filmu, stojí ve dvou řadách a před sebou drží tuniskou vlajku. Všichni vypadají šťastně, smějí se a zpívají nebo něco vykřikují.  

Ghofránin sen

Mladá tuniská aktivistka a budoucí právnička čelící diskriminaci a rasismu ve své zemi je odhodlána usilovat o změnu ve společnosti svou aktivní účastí v politice.

V popředí je afroamerická seniorka, dívá se do kamery. Za ní sedí ve školních lavicích děti.

Gogo

Priscille je 94 let. Má 3 děti, 22 vnuků a 54 pravnoučat. A před čtyřmi lety nastoupila do základní školy, aby se konečně naučila číst a psát.

Drobná dívka sedí v prázdném nemocničním pokoji, je zabrána z profilu. Je velmi hubená, má výrazné oči a vlasy spletené do copánku.  

Hladovějící Jemen

Konflikt v Jemenu přispěl k jedné z nejhorších humanitárních krizí současnosti. Dokument dává slovo těm, jejichž hlasy bývají ve světových médiích přehlušeny výbuchy bomb a politickými proslovy.

Žena s kudrnatými blond vlasy v culíku stojí z pofilu vedle výraznými graffiti pomalované zdi. 

Hledání téměř ztraceného

Spletitá odysea zavádí mladou Estonku Eevu do chudinských čtvrtí kolumbijské Bogoty, kde dívka pátrá po zmizelém, odcizeném bratrovi. Současně se obává, v jakém stavu ho najde.

Žena stojí se založenýma rukama vedle kulatého zrcadla, na sobě má triko s nápisem FUN (zábava). Tváří se zamyšleně. V zrcadle vidíme odraz hlavy muže v pruhovaném triku a bez vlasů, hledí směrem k ženě. 

Hořká chuť lásky

Skupina postarších cestujících se vydává na plavbu výletní lodí po řece Volze s nadějí, že se jim během několikadenní cesty podaří vyrovnat s minulostí, najít své štěstí a místo na světě.

Tři velcí sloni stojí na louce, každý z nich má na hřbetu jednoho jezdce. Před nimi je žena v šatech hladící prostředního slona a muž s dlouhými blond vlasy v bílém obleku. 

Hrdinská cesta na třetí pól

Islandský muzikant a někdejší člen hudební skupiny GusGus Högni Egilsson a producentka filmu Anna T. Edwards se léčí s bipolární poruchou. Na netradiční koncertní šňůře po Nepálu se snaží zvyšovat povědomí místních o důležitosti duševního zdraví.

Malý kluk se dívá upřeně do kamery, má podmračený výraz. 

Imádovo dětství

Pětiletý Imád z Iráku strávil polovinu života v zajetí tzv. Islámského státu. Návrat k rodině a běžnému životu je těžký pro něj i pro jeho okolí.

Protagonista Karel, brýlatý muž ve středním věku s buclatými tvářemi a kšiltovkou, se dívá do dáli. Za ním v pozadí vidíme barevnou, poněkud kýčovitou sochu Krista na křiži a vedle něj pannu Marii s dalším světcem. 

Jak Bůh hledal Karla

Existenciálně-komediální roadmovie, ve které český filmový štáb vyráží do Polska poznávat tamní víru v Boha. Snímek nezapře charakteristický rukopis osvědčeného dua Klusák–Remunda.

Atypická, velmi moderní, stavba na rovném terénu. Střecha budovy se svažuje k zemi – je na ní vysazená tráva a stromy.  Vše je upravené, travní porosty lemují chodníky, po povrchu se procházejí lidé.  

Jak se staví hora

V rovinaté Kodani se od roku 2019 tyčí hora. Lezou po ní horolezci. Sjezdují z ní lyžaři. A kouří se jí z komínů. Hora Amager je totiž futuristická spalovna odpadu.

Asi dvacet tváří hledí směrem do kamery. Jsou to Asiaté, přes pusu a nos mají chirurgickou roušku. Stojí těsně vedle sebe v řadách za sebou, muži i ženy promíchaně. V levé ruce drží kytice zabalené do papíru a v pravé čínskou vlaječku. Někteří s vlaječkou mávají, většina se tváří velmi vážně.

Jedním dechem

Z hlediska průběhu koronavirové krize probíhal rok 2020 v Číně i v USA překvapivě podobným způsobem, který lze shrnout jako tragické podcenění situace a lhaní vlastním občanům. Kdo za to nese zodpovědnost?

Žena v krátké košili hledí s nadějí kamsi mimo záběr. V rukou drží fotku muže bez výrazu v obleku. Na pozadí je tkanina s výrazným orientálním vzorem.

Jen ďábel nemá naději

Lidskoprávní aktivistka Dilja se neúnavně zasazuje o propuštění svého bratra Iskandara. Před šestnácti lety jej pohltila uzbecká věznice Žaslyk, nechvalně známá mučením trestanců.

Po zábradlí táhnoucím se do dáli kráčí vpřed silueta mužské postavy, po levé straně je sluncem ozářená vodní hladina, po pravé chodník a několik stromů. 

Ještě jeden skok

Sevřeni válečným napětím v Palestině hledají Žehád a Abdalla svobodu v pohybu. Parkour se pro ně stává vysvobozením, každodenní sdílenou radostí, ale nakonec i prokletím.

V detailu vidíme obličeje muže a malého dítěte, kteří se k sobě láskyplně tisknou se zavřenýma očima. Dítě má výrazné kudrliny. V pozadí je zářící monitor či tablet. 

Ještě jsem neřekl poslední slovo

Doktoři říkají Adymu Barkanovi, že mu zbývají čtyři roky života. Proto se Ady rozhodne prožít je tak, aby na něj jeho syn byl jednou pyšný: věnuje svůj čas kampani na změnu zdravotnictví v USA.

Velký a svalnatý holohlavý muž sedí venku do půli těla svlečený na posilovacím stroji. Před ním i za ním jsou řetězy připoutané velké činky. 

Kačalka

Místo boxovacího pytle pneumatiky, místo závaží kola obrněných vozidel. Venkovní posilovna kachalka, postavená v dobách Sovětského svazu ze železného šrotu, dodnes přitahuje návštěvníky jako mekka kyjevského sportu.

Dva kluci si kopou míčem na prašné cestě při západu slunce. 

Kapitáni ze Zátari

Dva nadějní mladí fotbalisté pocházející z rodin syrských uprchlíků touží uspět jako profesionální hráči a usilují o účast na mezinárodním fotbalovém šampionátu.

Muž nese na dlouhé tyči nad hlavou hořící pneumatiku. 

Kofi a Lartey

V hlavním městě Ghany se nachází obrovská skládka elektronického odpadu. V nelidských podmínkách tu získávají obživu místní obyvatelé včetně dětí. 

Scéně dominuje systém elektrického vedení: několik vysokých stožárů a mnoho drátů. V pozadí je průmyslová budova, ze které jde hustý bilý dým. Nad dráty je vidět silueta letícího ptáka.

Kombinát

Velkoryse natočený, přesto však mimořádně intimní pohled do každodenního života několika přátel žijících v bezprostřední blízkosti jedné z největších ruských železáren.

Zavřené dřevěné dveře jsou vsazeny do světlé stěny. Vedle nich se nachází vlnící se obrázky venkovních staveb a kousek nábytku. 

Komfortní zóna

Jednoho dne se Timo rozhodl, že se zavře ve svém pokoji a už z něho nevyjde. On i jeho matka se tak ocitají v patologickém vztahu, z něhož nelze nalézt východisko.

Muž bez vlasů s vážným výrazem hledí z okna autobusu. Venku je tma, vidíme jeho odraz na skle.

Krtek

Svérázný dánský režisér Mads Brügger opět posunul hranice své originální tvorby. Tentokrát nachystal past, do které se chytil severokorejský diktátorský režim.

Mladík v přiléhávém černém tílku a legínách je zachycen v působivém tanečním výskoku uprostřed silnice velkého města.

Kubánský tanečník

Alexisovým snem je stát se nejlepším kubánským tanečníkem. Než se ale stačí protančit Národní baletní školou v Havaně, život mu přinese nečekanou změnu: jeho rodiče se rozhodnou Kubu opustit.

Osamocená žena v bílém drží tradiční běloruskou vlajku - bíločervenobílou bikolóru. Vlajka a vlasy ženy vlají ve vzduchu. Za ženou je skupina vládních jednotek - ozbrojenců v černém.

Kuráž

Běloruské svobodné divadlo už čtrnáct let ve svých představeních podrobuje Lukašenkův autoritářský režim odvážné kritice. V době, kdy se země ocitá na rozcestí, je ale fungování divadla ohroženo více než kdy dříve.

Vlevo sedící žena kouká do mobilu, není ji vidět obličej. Žena vpravo klečí blízko ní, v ruce drží mobil.  


Linka 137

V Argentině je každých třicet hodin zavražděna jedna žena a tisíce dalších čelí sexuálnímu násilí a dalším šokujícím brutalitám za zdmi vlastních domovů. Pro mnohé z nich je spásou telefonní linka 137 – jediná linka, která pomáhá obětem domácího násilí v krizových situacích. 

Muž sedí v kleci společně s dvěma mladými tygry. Muž mluví na tygřici a kouká se na ni, tygřice kouká do kamery. Druhý tygr přátelsky kouká na muže.  

Májá

Thrillerově laděný snímek o slavné íránské tygřici Máje plný nečekaných zvratů a mistrně natočené podobenství o našem vztahu k divokým zvířatům i k přírodě kolem nás.

Muž převlečený za ženu, drag queen, má na tváři nanesený výrazný make-up a tmavou kudrnatou paruku. Má vážný, zasněný výraz, pravděpodobně je uprostřed představení. 

Mamá a její holky

„Matky často vychovávají své děti tak, aby se skrze potomky naplnily jejich sny. Mamá žije své sny spolu se svými dětmi.“ Krédo „matriarchy“ souboru drag královen je pouze začátkem intimního dialogu.

Dívka, věk kolem dvanácti let, se usmívá do kamery. Na hlavě má červenou mašli s bílými puntíky. Stejnou barvu mají i její ramínka šatů. Jednu ruku má teatrálně zdvihnutou, v druhé svírá panáčkujícího psa. 

Máme doma cirkus

Romy je sympatická desetiletá dívka a její spolužáci ji mají moc rádi. Přesto se s ní musejí na půl roku rozloučit. Jejich kamarádka je z cirkusové rodiny — a ta právě vyráží na novou štaci.

Manželský pár je v lese na křižovatce. Tabiš, muž tmavší pleti, stojí a usmívá se. Pod ním na voziku sedí blondýna Zdenka, žena bílé pleti, zaklání se dozadu, aby muži viděla z podlehdu do očí. Směje se. Oba jsou šťastní. 

Manželství

Časosběrný dokument sledující vztah Zdenky a jejího pákistánského přítele Tabiše, kteří se potkali při hraní počítačové hry FarmVille a pět let žili svůj vztah především online.

Žena objímá druhou ženu, obě mají šátky. 

Matky

Marocké ženy, které otěhotní mimo manželství, jsou vystaveny společenskému odsouzení. Pomocnou ruku v zoufalé situaci nacházejí v organizaci podporující svobodné matky.

V pokoji jsou čtyři postele, na každé spí dívka. Ve dveřích stojí jeptiška, sleduje dívky, za ní prozařuje světlo ze stropního osvětlení.  

Miluj bližní svou

Uprostřed pravidly svázaného světa chorvatské katolické církve se do sebe zamilují dvě řádové sestry. Intimní zpověď Marity a Fani odhaluje zneužívání uvnitř církve, zborcené ideály i nelehkou osobní cestu k pochopení, lásce a k sobě samým.

Smějící se dívka je pomalovaná barvami, mužská ruka drží štetec a maluje po dívce.  

Moje tělo

Intimita jako způsob učení. Tělesné postižení Claudii komplikuje společenský i sexuální život. Pod vedením sexuálního asistenta začíná svobodomyslně objevovat cestu ke svému tělu.

Dívka stojí před budovou a drží v rukou papír s nápisem v azbuce. Proti ní stojí dva policisté, jeden k ní zblízka mluví. Všichni jsou mokří od deště. 

My jsme Rusko

Milena a Kolja se v Moskvě přidávají k největším protiputinovským protestům v novodobé historii Ruska. Po dlouhých letech mají šanci veřejně podpořit nadějného opozičního kandidáta – Alexeje Navalného. 

Na zeleném trávníku v několika přesných čtvercových formacích stojí desítky lidí. Mají bílá trička a modré trenýrky. Sokolové jsou připraveni cvičit. 

Na značky!

„Jedinec nic, celek vše,“ tak zní motto sokolského hnutí sdružujícího tisíce lidí, kteří se jednou za šest let sjedou do Prahy, aby společně předvedli dechberoucí představení. Lidská komedie o společnosti, ve které dnes žijeme.

Barevný neonově rozmazaný obrázek s tváří mladé dívky v popředí. Je na ulici, za ní muž s motorkou. Dívka má na očích žluté plavecké brýle a přes ústa roušku. 

Naše generace Z

Úzkosti a deprese. Ztráta soukromí. Poruchy spánku či příjmu potravy. To jsou jen některé z problémů spojovaných se závislostí na mobilních telefonech. A snad nejvíce jimi trpí zástupci generace Z.

Žena v roláku a s vlasy uhlazenými dozadu hledí ze zamřížovaného okna ven, jednou rukou se drží mříže. 

Naše svoboda

Teodora Vásquez byla obviněna, že záměrně porodila mrtvé dítě, a šla za to do vězení. Roky za mřížemi ji nezlomí. Naopak odstartují její boj za práva dalších nespravedlivě trestaných žen v Salvadoru.

Neuspořádaně rozmístěná skupinka sedmi dětí v bílé místnosti je převlečená za indiány a bilých maskách s dřevěnými hůlkami si hrají

Návrat do Epipa

Maďarský letní tábor s názvem Epipo zanechal v dětských duších hluboké šrámy. Jedna z jeho účastnic po mnoha letech odkrývá znepokojující pravdu o tom, co spolu s ostatními dětmi tehdy vlastně prožívala.

Kreslený obrázek. Stojí na něm tři mladé ženy a dívají se apelativně do kamery. Mají založené ruce v pase. Jejich barva těla i šatů je žluto-modrá, pozadí je do červena s několika abstraktními mašlovitými obrazci v pozadí. 

Nedovolte, aby se to stalo

Domácí násilí zůstává mnohdy skryto za dveřmi našich bytů. Co se za nimi děje, netuší ani to nejbližší okolí. Tři silné ženy se však rozhodly bariéru prolomit a veřejně promluvit o svých zkušenostech.

U netradičního domku v přírodě stojí rodina: chlapec, muž, dívka, žena, holčička. Čtyři z nich drží v ruce mrkve, muž má vedle sebe psa. Pes má v tlamě v mrkev, všichni se usmívají.  

Nejdřív se najíme

Snímek režisérky Suzanne Crocker zachycuje experiment, který autorka podstupuje s celou svou pětičlennou rodinou žijící na samém okraji Kanady. Dá se v subarktickém městečku přežít rok o lokálních potravinách?

Postava muže sedí schoulená na posteli. Postel je u dveří na terasu, vidíme ven, ale pokoj je spíš v šeru. Na dveřích na terasu visí bunda. 

Němý hlas

Mladý Kavaj uprchl před mučením a výhružkami smrtí, které zažíval v Čečensku kvůli své sexuální orientaci. Nyní se v Belgii snaží poté, co v důsledku prožitého traumatu oněměl, najít nejen sám sebe, ale také svůj hlas.

Před kamerou sedí muž v křesle, má zkřížené nohy a čte knihu. Na obou stranách vedle něj jsou velké knihovny od zdi ke zdi plné knih. Za židlí je okno.

Nenapravitelný

Jak se dá po půl století ve vězení vrátit do společnosti, když je člověku sedmdesát let? Bankovní lupič Alberto Maron se o to chce pokusit. 

V popředí je rodící žena na porodním sále. U nohou se ji sklání zdravotní sestra pravděpodobně přidržuje rodíce se dítě. Muž stojí u hlavy ženy, nedočkavě hledí na směrem k rukám porodní asistentky.  

Neviditelná

Porod patří mezi nejzásadnější okamžiky v životě ženy. Kvůli nevhodnému přístupu lékařů se však může snadno změnit v traumatizující záležitost, která zanechává jizvy na těle i duši.

Postarší žena v modré kombinéze a sluchátkami na uších stojí u staré telefonní přístrojové desky. Natahuje ruku k vytáčecímu ciferníku. 

Nezavěšujte, prosím

Telekomunikační sonda z východoevropského venkova, kde digitalizace, globalizace i fungování prosté telefonní linky narážejí na meze diktované svéráznými podmínkami.

Detail tváře horníka. Obličej má úplně celý černý od sazí. Na hlavě žlutou helmu. Usmívá se, bílé zuby v kontrastu s popelavým obličejem září. 

Nová šichta

„Z horníka programátorem“ je lákavý novinový titulek, má ale tato premisa šanci na úspěch? Po čtvrt století pod zemí hledá propuštěný dělník novou životní cestu.

Z tmavého pozadí vystupuje počítačově vygenerovaný bílý obličej. Tvoří jej svislé a vodorovné čáry, které dávají dohromady oči, nos i ústa. 

Noví bohové

Počítačový algoritmus vypráví příběh mladíka, který nikdy nežil v milostném vztahu a svou frustraci se chystá přeměnit v krvavou katarzi. Úkolem algoritmu je vypátrat jej a videa plná zášti odstranit z digitálního světa.

Muž v kostýmu Spidermana tlačí tříkolku zahalenou v látkách s čínskými nápisy.

O muži, který hledal svého syna

Každoročně zmizí v Číně beze stopy obrovské množství dětí, po kterých zoufalí rodiče neúnavně pátrají. Únosy batolat a jejich prodej bezdětným párům je už celá desetiletí neřešeným sociálním problémem.

Dvouproudé schodiště je přepůleno zábradlím na pravé části téměř nahoře sedí na jednom ze schodů starší krátkovlasý muž, druhý člověk, jemuž není vidět hlava, na něj čeká nad schodištěm. 

O výtahu bez výtahu

V New Yorku žijí statisíce lidí na vozíku a mnoho dalších se sníženou pohyblivostí. Zastávky městské hromadné dopravy, především metra, jim ale zůstávají žalostně nepřístupné.

Muž a žena se koupu v moři, zapadající slunce jim ostře svíti do obličejů.

Pád jedné země

Portoriko, země zničená hurikánem Maria a politickou korupcí. Místní komunita se snaží svoji zemi opět postavit na nohy, situaci jim však ztěžuje nejen vlastní vláda, ale i nejroztodivnější obchodníci s lidským neštěstím.

Muž ve středním věku, extravagantně oblečen, s exotickou vzorovanou kápí na hlavě, vystupuje z tmavého pozadí ozářen reflektory. 

Pátrání po Jagarim

Sedmdesátá léta v Zambii byla protkaná opojnými momenty nezávislosti a psychedelickou hudební jízdou rockové skupiny WITCH. Dokument je pátráním po jejích kořenech a sondou do tajů místní hudební komunity.

Starší muž a žena ve staromódním oblečení sedí vedle sebe na gauči v útulném obývacím pokoji, vedle nich je zdobný polštářek a nad jejich hlavami visí několik obrázků. 

Písně o útlaku

„Stále se mi vracejí noční můry o tom, jak uprostřed kruhu stojí člověk, na kterého všichni křičí, a následně je strašně zbit,“ vzpomíná obyvatel německé vsi Villa Baviera v Chile. Bývalá kolonie Dignidad byla jednou z nejhorších sekt v dějinách.

Čtyři starší ženy stojí vedle sebe. Jedna z nich něco říká a drží v ruce zarámovanou fotku muže.  

Pod stejným sluncem

Pro Armény i Ázerbájdžánce má území Náhorního Karabachu obrovský symbolický význam. Obě země vedou o tuto oblast dlouholetý spor, který průběžně eskaluje ve vojenské střety.

V detailu zpětného zrcátka v autě vidíme ženu s brýlemi a telefonem u ucha. Má ustaraný výraz. Okolí zrcátka je rozmazané, podle světel to je podzemní garáž či tunel. 

Pomalu vykrvácet

Filipínský prezident Duterte vede nevybíravou válku proti drogám, ale také proti svým odpůrcům, především nezávislému tisku. Terčem číslo jedna se stává zpravodajský server Rappler a jeho neústupná zakladatelka Maria Ressa.

Mladá, nakrátko ostříhaná žena v jednodílných plavkách se dívá před sebe a v ruce drží tmavou plaveckou ploutev. Za ní plavou na vodní hladině ledové kry. 

Ponor

Otužování působí blahodárně nejen na tělo, ale i na duši. Své o tom ví nizozemská potápěčka Kiki, které ponor do studených vod přinesl vysvobození z traumat minulosti a ukázal cestu k vědomějšímu prožívání.

Žena s dlouhými copánky a v dlouhých vzorovaných šatech se houpe na houpačce pod stromem. Okolí je kamenité s několika stromy. Žena je těhotná, bosá, ve zhoupnutí se požitkářsky zaklání dozadu. 

Porody v ráji zakázány

Na ostrov Fernando de Noronha denně proudí stovky turistů. Ti se na letišti míjejí s plačícími těhotnými ženami, které jsou naopak nuceny tento ráj dočasně opustit. Od roku 2004 jim totiž brazilská vláda nakázala rodit pouze na pevnině.

Mnoho lidí, mnozí z nich mají klobouky nebo kukly. Většina z nich je shrbených, vykopavají díry do země.  

Portrét honby za štěstím

Obrazová báseň o hledačích drahých kamenů z jihoafrického západního pobřeží a o tom, jak jejich posedlost zanechává nevratné jizvy na krajině.

Muž a ženy seniorního věku leží na posteli v objetí.  

Pořád mě bereš

Šest příběhů z Finska o lásce, stáří, intimitě, oddanosti, opouštění, naději a karaoke.

Zahradní slavnost – u rautového stolku stojí dvě dívky, mají v jedné ruce cigaretu, v druhé sklenku s vínem. V pozadí je shluk bavících se lidí. Všichni mají na sobě slavnostní oblečení.  

Poslední dny léta

Sonda do každodennosti a sexuálního života party mladých Varšavanů, kteří vstoupili do dospělosti bez pevné půdy pod nohama.

Starší žena v šátku a květované halence se dívá před sebe. Za ní je trojice oken, před ní kus zábradlí. 

Poslední šance pro spravedlnost

Před deseti lety se Kyrgyzstánem prohnala vlna nepokojů a násilností vůči uzbecké menšině. Následky si rozdělená společnost nese dodnes.

Muž v popředí v tradiční africké košili zdvihá ruce nad hlavu. Za ním vidíme jeho spolupracovníky v černých brýlích a v tričkách s nápisy k předvolební kampani. Za nimi jsou davy mnoha dalších lidí.

Prezident

Konec diktatury Roberta Mugabeho přinesl Zimbabwe naději na změnu. Ale teprve volba nového prezidenta ukáže, zdali se zemi podaří opustit své totalitní dědictví a vykročit cestou skutečné demokracie.

Bilý muž s kamerou natáčí černého muže, který stojí uprostřed tržiště. Dívá se do kamery, na sobě má triko s velkým nápisem US a nějakou karikaturou. 

Přestaňte nás točit

Nizozemský režisér chtěl na kameru zachytit, jak vypadá opravdové Kongo. A natočil film, ve kterém se ptá, s jakými stereotypy spojenými s Afrikou místní obyvatelé nejčastěji zápasí.

Na houpačce sedí zády otočené dítě v bundě s kapucí. Před ním klečí dvě krátkovlasé ženy, které se od ucha k uchu usmívají. 

Příběh mých matek

Rozhodnutí založit rodinu nebývá snadné. V Orbánově Maďarsku, které systematicky omezuje práva sexuálních menšin, je takové rozhodnutí ještě mnohem těžší. Právě o to se však snaží lesbický pár Nóry a Virág.

Mladý, asi dvanácti letý kluk se dívá před sebe. Má na uších sluchátka, která jsou v kontrastu s jeho menší hlavou dosti výrazná. Před sebou má velký rozhlasový mikrofon. 

Rádio Felix

Vášnivý komentátor Felix pořizuje sám pro sebe rozhlasové reportáže, ve kterých propojuje svůj vnitřní svět se světem vnějším.

Mladá světlovlasá slečna s dredy se usmívá, sedí v honosném a zatím prázdném divadelním sále jasně osvětleném velkým lustrem. 

Rok plný dramat

Jak dokáže umění obohatit lidský život? Neobvyklý inzerát nabízí práci divadelního diváka na plný úvazek po dobu jednoho roku. Hlásit se však mohou pouze uchazeči bez jakékoliv předchozí kulturní zkušenosti.

Muž s ustupujícími vlasy, knírem a výrazným profilem je v popředí a hledí s obavou doprava. Za ním vidíme vyprahlý písečný horizont se stany a další postavy v černých burkách.

Sabája

Napospas tzv. Islámskému státu bylo ponecháno celé jedno město s jezídskými obyvateli, jehož ženy skončily v otroctví. Za jejich záchranou se vypravuje hrstka obyčejných mužů. Námět jako z dobrodružného románu je však realitou.

Žena v černém sedí na zemi v tureckém sedu, hledí ustaraně před sebe, ruce založené v klíně. V bílé místnosti má za sebou mřížový kulatý objekt, nalevo radiátory a velká zamřížovaná okna.

Seyran Ateş: Sex, revoluce a islám

Příběh osvícené muslimské imámky, feministky a lidskoprávní aktivistky, která se snaží osvobodit islám od genderové diskriminace a zpřístupnit ho těm, jimž již dlouho klade zásadní překážky.

Dominantou fotografie je mohutný památník Bitvy národů v Lipsku, který připomíná velkolepou hrobku. Před ním je skupinka lidí a mávají vlajkami národů, které dříve spadali pod vliv SSSR – mezi nimi i česká vlajka. 

Sovětský člověk

Když se v roce 1991 rozpadl Sovětský svaz, žilo v něm téměř tři sta milionů lidí. „Sovětských lidí“. Šlo jen o mýtus propagandy, nebo „homo sovieticus“ opravdu existoval? A stal se už minulostí?

Funkcionalistické sidliště a šikmý pohled na fasádu jednoho z oprýskaných domů. Na něj se jakoby promítá obraz usměvavé blonďaté ženy, v pozadí projektovaného obrázku jsou také další lidé. 

Společné místo

VR seznámení s historicky významným sídlištěm pro sociálně slabší v jižním Londýně. Místo prochází masivní rekonstrukcí, způsobující změny i tisícům obyvatel, kteří zde stále žijí.

Několik žen středního věku stojí a hledí přímo do záběru. Prostřední z nich má výrazné brýle a mluví směrem do kamery. Gestikuluje zvednutou rukou.  

Stavební jáma

Výmluvná kompilace tvořená online videy, která se v Rusku, zemi omezující svobodu slova a uplatňující cenzuru, stávají hlasem opomíjených a odhalují rozsah neřešených sociálních, zdravotních, infrastrukturních i lidskoprávních problémů, jimž ruští občané denně čelí.

Kreslený obrázek. Nacházíme se ve stanu, jehož vstupní celta se pootvírá. Ve středu obrázku stojí hrací skříňka, která má podobu domečku na dřevěném podstavci, ve kterém je natahovací klíček. 

Tady žijeme

Přiblížit se bezdomovcům a jejich osudům se vždy zdálo obecně společensky obtížné a nepříjemné. Ne však v interaktivním VR, které se celé odehrává ve stanu americké bezdomovkyně Rockey.

Muž vyššího věku v obleku a s brýlemi sedí za stolem a s úsměvem si skrze lupu čte otevřený sešit. Vlevo od něj se nad ním sklání muž ve středním věku a živě gestikuluje rukama. 

Tajný agent

Podivný novinový inzerát nabízí práci zájemcům ve věku 80—90 let. Anonce je lakonická, ale zdá se, že půjde o špionážní misi. Místo určení: domov důchodců. Diskrétnost podmínkou! 

Starší muž v polokošili a kšiltovce stojí se zarputilým výrazem a rukama vbok na posekaném trávníku. Vlevo od něj je připravena golfová souprava, za ním se rozpíná vodní plocha. 

Táta na odpočinku

Že si lze plnit sny v každém věku, dokazuje portrét Jacquesa, sedmdesátiletého otce dokumentaristky Pauline Horovitz. Respektovaný lékař po odchodu do důchodu vystoupí z komfortní zóny a zahraje si třeba i v čínském trháku.

Pyšně se tvářící žena sedí v pokoji obklopená portréty bývalého venezuelského prezidenta Huga Cháveze, v ruce má figurku představující také Huga Cháveze. 

Tenkrát ve Venezuele

Dříve prosperující komunita vesnice na jezeře Maracaibo ve Venezuele čelí v průběhu několika posledních let dramatickému úpadku v důsledku ekologických a ekonomických hrozeb.

Obličeje tří mladých chlapců jsou staženy vypětím a vzhůru nohama, všichni tři předvádějí stoj na rukou. 

Troufni si!

Příběhy studentů dánské střední školy, u nichž se více než znalosti cení kreativita a osobitost a kteří při hodinách nesedí v lavicích, ale na žíněnkách v tělocvičně.

Starší muž v popředí nese přes rameno velký kříž. V pozadí jsou tři další muži v oblecích, auto a zalesněná horská krajina. 

Usmíření

Albánská tradice v případě vraždy ukládá rodině oběti povinnost buď zločinci veřejně odpustit, nebo na něm vykonat pomstu. Netřeba dodávat, že taková volba a její následky mají nebývalý dopad na celou společnost.

Mladý muž s blonďatými delšími vlasy má před ústy obě dlaně, které vytvářejí pomyslný tlampač. Oči zavřené. Je zřejmé, že napoduje vlčí vytí.

Vlci na hranicích

Kdo tady byl dříve: vlk, nebo člověk? Dokument sleduje návrat vlků do českých lesů a ukazuje náš rozpolcený vztah ke krajině na případu sporu obyvatel v malé obci na Broumovsku.

Mladá dívka soustředěně stojí a chystá se zvednout nad hlavou velkou činku, kterou zatím drží u krku. V pozadí skrze okna prosvítá slunce a na poloprázdné tribuně sedí dole několik diváků. 

Vzpírej jako holka

Na malém dvorku hned vedle rušné ulice se každý večer schází několik mladých dívek. Jejich snem je stát se profesionálními vzpěračkami. Snímek o dospívání a sportovních ambicích uprostřed konzervativní společenské situace v Egyptě.

Na skále v dálce stojí skupina lidí, za nimi jsou dva hořící objekty, z kterých jdou černá oblaka kouře. Lidé stojí nebo sedí, někteří slézají ze skály dolů. Fotka je černobílá.

Z deště pod okap

Andrij se svojí rodinou opustil válkou zmítanou Sýrii a usadil se na Ukrajině, kde se ale ocitl v centru dalšího konfliktu.

Tisková konference. V popředí stojí holohlavý muž s vousy, Czeslaw Walek, vedoucí skupiny Jsme fér. Má oblek, pod sebou několik mikrofonů. Vedle něj a za ním stojí další muži - politici. 

Zákon lásky

Jedna věc je o rovnosti mluvit, druhá je ctít ji a zvednout pro ni ruku. Cesta za zlegalizováním rovnoprávného manželství všech lidí v Česku zatím není u konce.

V popředí je žena v tradičním indickém oblečení, natáči nebo fotí na mobil. Vedle ní je fotograf s profesionálním aparátem. Okolo je mnoho dalších mužů. Všichni hledí na stejné místo kamsi doprava. 

Zapáleny do psaní

Dělat revoluci v kastovním indickém systému je pro ně skoro nemožné, digitální revoluci ale zvládají na výbornou. Ženská redakce složená z příslušnic nejnižší kasty v čele s reportérkou Mírou už čtrnáct let bojuje v Indii za lidská práva.

Postava v popředí v bílém ochranném obleku a kukle přejíždí po trávníku bílým plátném uchyceným na tyči. Okolo jsou v řadách stožáry s mnoha vlajkami, v pozadí je honosná budova. 

Zarudlá skvrna

Prostřednictvím vlastní zkušenosti s vážnou, život ohrožující a záhadnou chorobou odhaluje Joonas Berghäll příkoří, která zažívají lidé nemocní chronickou formou lymské borreliózy.

Starší muž s kšiltovkou sedí na posteli a hledí na přístroj, který drží v rukou. Je uvnitř dřevěného obydlí, kde je také moskytiéra a štosy papírů.

Zbylo nám jen slunce

Mateo se narodil uprostřed pralesů v Paraguayi jako člen kmene Ayoreů. S pokročilým věkem cítí potřebu uchovat jedinečné dědictví svého národa a předat jej dalším generacím.

Na fotce je široká hladina moře. Uprostřed z dálky vidíme trajekt, který veze velký listnatý strom.

Zkrocení přírody

Kořeny staletých gruzínských stromů sahají hluboko. Ne ale dost na to, aby nemohly být vykopány a přepraveny do soukromé zahrady bývalého předsedy vlády Gruzie.

Malý chlapec se světlými krátkými vlasy se zamyšleně dívá před sebe, na sobě má tílko a za ním v dálce svítí rozmazaná světla.

Zůstane jen to pěkné

Dokument představuje příběhy dětí, které se v rámci komunitních setkávání organizace Good Grief (Zdravý smutek) vyrovnávají se ztrátou svých rodičů.