| |
 |
|
| |
|
| |
Cena ministra kultury České republiky za nejlepší film
Cenu ministra kultury České republiky za nejlepší film v hlavní soutěži získal izraelsko-palestinsko-nizozemský film Arniny děti (De kinderen van Arna) režisérů Juliano Mer Chamise a Danniela Danniela.
(Jak se z palestinských chlapců, kteří hráli pod vedením Židovky Arny divadlo, stávají sebevražední útočníci a bojovníci proti izraelské armádě.)
Zdůvodnění hlavní poroty slovy jejího předsedy Roberta Drewa:
Když se máte stát porotcem na mezinárodním filmovém festivalu dokumentárních filmů o lidských právech Jeden svět, víte, že se setkáte s lidmi, jejichž práva jsou porušována a jejichž životní příběhy jsou velmi dojemné. Ale málokdo z nás porotců čekal, že se setká s Židovkou, která vede kolem tuctu palestinských dětí v uprchlickém táboře v Džanínu, aby vyjádřily svou zášť k Židům ve snaze transformovat ji v pozitivní sílu. Nebo že se tyto děti projeví jako velmi citlivé a silné osobnosti uprostřed tragédie, která hýbe Izraelem a Blízkým východem a smete množství z nich do propasti smrti. Taková je síla vášnivé filmařiny. A tak z daného programu zvolila většina hlavní poroty za nejlepší film festivalu Arniny děti.
Porota se ovšem také skládá z vášnivých filmařů, kteří musejí volit mezi patnácti filmy a od nichž nelze očekávat, že učiní jednomyslné rozhodnutí. Pravda je taková, že menšina porotců, dva z pěti, zvolila za nejlepší film jiný dokument, a to S-21: vražedný stroj Rudých Khmerů, vzpomínající na hrůzný režim Rudých Khmerů v Kambodži. Jejich prohlášení je následující:
V naší porotě máme dva „votum separatum“. Marcel Łoziński a Patricio Guzmán se domnívají, že film Arniny děti nekvalifikuje činy svých hlavních představitelů jako terorismus a že neukazuje na ty, kdo stojí za scénou a tlačí tyto děti k sebevraždě. Tímto nedostatkem filmoví tvůrci věci zjednodušují a zpochybňují jejich zodpovědnost za konflikt mezi Izraelem a Palestinou ve chvíli, kdy je celý svět ohrožen terorismem.
Cenu na závěrečném ceremoniálu udělil ministr kultury Pavel Dostál režisérovi Julianu Mer Chamisovi.
Cena za nejlepší režii
Cenu za nejlepší režii v hlavní soutěži získal kambodžský režisér Rithy Panh za film S-21: vražedný stroj Rudých Khmerů / S-21 (La machine de mort khmere rouge). (Konfrontace bývalých vězňů a jejich mučitelů z řad Rudých Khmerů v jednom z nejobávanějších koncentračních táborů v Kambodži.)
Zdůvodnění hlavní poroty:
Navzdory rozdílným názorům na tyto otázky se porota byla schopna shodnout na jednomyslném rozhodnutí ohledně dalšího hlavního ocenění: nejlepším režisérem je Rithy Panh za film S-21: vražedný stroj Rudých Khmerů.
Podle porotce Marcela Lozinského je to: Silný, osobní a velice lidský film vypovídající o otřesných následcích totality a zároveň universální film o totalitních systémech všeho druhu, které ve jménu zločinné ideologie vyvraždily ve 20. století stovky miliónů lidí. Film, který lze vnímat jako varování před politickým fanatismem, který nás stále ohrožuje i ve 21. století. Moudrý a aktuální film obhajující život i člověka.
Vítězný snímek oznámil generální ředitel České televize Jiří Janeček.
O cenách rozhodli členové hlavní poroty - uznávaní filmoví tvůrci: Nick Broomfield (Velká Británie), Robert Drew (USA), Patricio Guzmán (Chile), Marcel Lozinski (Polsko) a Helena Třeštíková (ČR).
Cena Václava Havla za film, který výjimečným způsobem přispívá k ochraně lidských práv
Cenu Václava Havla za film, který výjimečným způsobem přispívá k ochraně lidských práv získal francouzský snímek S 21: vražedný stroj Rudých Khmerů režiséra Rithy Panha.
Pozdrav vítězi filmového festivalu Jeden svět v kategorii lidských práv
Divadlo Archa 22. dubna 2004
Dámy a pánové,
z filmů letošního ročníku tohoto festivalu jsem vybral francouzský dokument Rithy Panha S-21: vražedný stroj Rudých Khmerů.
Ukazuje nám všem, jak děsivé a kruté věci se mohou dít proto, že někdo schopný dokáže oslovit a mobilizovat nejtemnější lidské vlastnosti a pudy a založit na nich naprosté ovládnutí druhých. Je to věcná a výmluvná anatomie totalitní moci a zároveň působivý doklad obtížného vyrovnávání se s všudypřítomnou minulostí.
Cítím v něm i velké varování. Nikdo totiž nemůže říct: To by se u nás stát nemohlo! Naopak, neuvěřitelné věci se dějí, vytvoří-li se společenské klima jisté „povolanosti k úkolům“, které dokáže zaměnit lidskou vůli za manipulaci, svobodné rozhodování za podřízenost příkazům, občanskou aktivitu za paralyzující strach. Právě v Evropě o tom víme své a navždy vyhráno není nikdy. Dokument připomíná, že všichni – a my, kteří máme zkušenost totalitního státu, obzvlášť - dlužíme přesvědčivé varování těm, kteří si myslí, že žijí-li dnes ve svobodných poměrech, nemusejí se o nic starat, protože je to potkat nemůže. Tvůrci filmu přinesli toto poselství tak trochu i za nás.
Děkuji pořadatelům festivalu Jeden svět i autorům ostatních filmů za snahu vracet mnoha nešťastným jejich lidskou důstojnost.
Václav Havel
Cena primátora hl. města Prahy
Porota primátora hl. m. Prahy udělila Cenu primátora hl. m. Prahy za nejlepší krátký film
norské filmařce Margreth Olinové za její film Mé tělo (Kroppen Min).
(Navýsost osobní, vtipná a formálně hravá výpověď o vztahu k vlastnímu tělu, které příliš neodpovídá vládnoucímu ideálu ženské krásy.)
Zdůvodnění primátorské poroty:
Filmy přihlášené do Soutěže krátkých forem předvedly širokou škálu stylů i forem a podaly silnou výpověď o způsobech vyjádření problematiky lidských práv všemi prostředky filmařské práce. Společná činnost poroty primátora hl. města Prahy probíhala velmi dobře a hladce. Nakonec se porotci shodli na třech finalistech, o nichž pak probíhala podrobnější debata.
Porota se rozhodla udělit cenu primátora hl. města Prahy filmu, který vyniká nadanou kinematografií, vynikajícím odborným střihem a dokonalým rozvíjením příběhové linie. Film představuje významnou zprávu o škodě, kterou naše západní společnost páchá na představách jednotlivce o sobě samém po psychické i po fyzické stránce. Autorčino ovládání široké škály filmových a video formátů, jejich obratná skladba kombinovaná s ostrým smyslem pro humor
a odvážným sebeodhalením ji kvalifikují pro toto ocenění. Porota s potěšením uděluje cenu primátora hl. města Prahy za nejlepší krátký film festivalu Jeden svět v roce 2004 norské filmařce Margreth Olinové za její film Mé tělo (Kroppen Min).
Vítězný snímek oznámil primátor hl.m. Prahy Pavel Bém.
Čestné uznání poroty primátora hl. města Prahy
Zdůvodnění primátorské poroty:
Pod silným dojmem ze zmíněných tří finalistů se porota rozhodla
udělit kromě ceny i dvě čestná uznání.
První z těchto dvou filmů je mocným výkřikem potupy a trýzně způsobené konfliktem, který ovlivňuje celý svět. Porota vnímala tento film jako výstižnou a silnou cestu k jádru izraelsko-palestinského konfliktu rozborem vztahů mezi těmi, kteří moc mají, a mezi bezmocnými. V kontrastu ke svému názvu prezentuje film úplný příběh v rámci osmi minut. Porota se rozhodla udělit čestné uznání izraelskému režisérovi Avimu Mograbimu za jeho film
Detail (Prat).
(Zdánlivě banální incident z okupovaných území ukazuje, do jaké míry ovlivňuje izraelsko-palestinský konflikt každodenní život zdejších obyvatel.)
Druhý film považujeme za výjimečný pro jeho obrazové verše a pro humanistické poselství, které nese. Důmyslná struktura telefonických hovorů a mluvené poezie kombinovaná s blízkým vztahem švédského filmaře a amerického vězně dodávají filmu hluboký emotivní náboj, v němž krystalizuje intenzivní potřeba spravedlnosti a lidského zacházení těch, kteří jsou lapeni v nelidském vězeňském systému. Porota primátora hlavního města Prahy uděluje druhé čestné uznání švédskému filmaři Michelu Wenzerovi za jeho film Tři básně Spoona Jacksona (Three Poems By Spoon Jackson).
(Spoon Jackson tráví ve vězení pětadvacátý rok svého života a jeho jedinou útěchou je psaní poezie.)
Členové poroty primátora hlavního města Prahy jsou ředitelé a dramaturgové prestižních mezinárodních dokumentárních festivalů: John Anderson (USA, Human Rights Watch), Ally Derksová (Nizozemsko, IDFA), Kerstin Hagrupová (Švédsko, Švédský filmový institut), Jean-Pierre Rehm (Francie, Dokumentární festival Marseille) a Štefan Uhrík (Česká Republika, MFF Karlovy Vary).
Cena Rudolfa Vrby
Porota Rudolfa Vrby se rozhodla udělit Cenu Rudolfa Vrby v soutěžní kategorii Máte právo vědět filmu čínského režiséra Chen Weijuna Lepší je žít (To Live is Better Than to Die).
(Statečný boj mladé rodiny nakažené virem HIV v drsném záznamu vycházejícím z tradice čínské „černé vlny“.)
Zdůvodnění poroty Rudolfa Vrby:
Tento film zaujal porotu daným problémem ohledně problematiky HIV a AIDS, kterou porota považuje za celosvětový fenomén, a je přesvědčena, že by o něm lidé měli vědět. Vítězný dokument porota považuje po formální stránce za profesionálně natočený a oceňuje na něm, že vypovídá o zodpovědnosti lidí mezi sebou a každého státu vůči svým občanům. Porota snímek také považuje za velice důležitý v otázkách dodržování lidských práv. Za výstižný úryvek z filmu porota vybrala následující: „Tento film pojednává o životě, lásce a smrti.“
Zvláštní uznání poroty Rudolfa Vrby
Zvláštní uznání udělila porota Rudolfa Vrby americkému snímku Nezapomeňme (Lest We Forget).
(Po 11. září potkal mnoho nevinných amerických muslimů z moci úřadů stejný osud jako Američany japonského původu po útoku na Pearl Harbor.)
Zdůvodnění poroty Rudolfa Vrby:
Zvláštní uznání udělila porota Rudolfa Vrby snímku Nezapomeňme amerického režiséra Jason DaSilvy. Ocenila na něm skutečnost, že odhaluje porušování lidských práv v USA, zemi, která je celosvětově považována za demokratický stát. Porota na filmu dále ocenila, že vyvolává soucit s utrpením nevinných lidí, kteří jsou pronásledováni státními úřady.
V porotě Rudolfa Vrby zasedali: Věra Fleischmannová, Taisa Izmailová, Vladimír Kováč, Jelena Podgornaja a Lýdie Žigová.
Cena Českého rozhlasu
Cenu Českého rozhlasu za kreativní použití zvuku a hudby v dokumentárním filmu získal švédský snímek Konzum (Surplus) režiséra Erika Gandiniho.
(Barvitá a klipově sestříhaná kritika konzumní společnosti.)
Zdůvodnění poroty Českého rozhlasu:
Film Konzum představuje ve vybrané kolekci dílo, které pracuje velmi promyšleně a neobyčejně nápaditě se zvukovou složkou. Zvukový plán ve všech jeho podobách – tedy ať už jde o zvuky autentické, uměle vytvořené, o mluvené slovo, či o hudbu – napomáhá výrazné rytmizaci celého filmu. Princip výpovědi filmu je založen především na ostrých kontrastech a prudkých střizích. Výsledkem je dynamická, ironická a ve svém důsledku neradostná výpověď o paradoxech a rozporech společnosti, která bolestně prožívá proces takzvané globalizace. Film je komponován jako hudební skladba, v níž jednotlivé zvukové plány tvoří jeden rytmický celek. Monologické výpovědi slavných osobností (stejně jako obyčejných lidí) jsou sestříhány, rozfázovány, variovány a prolnuty do důmyslně komponovaných rapových songů.
Režisér velmi účelně a promyšleně využil všech složek filmového díla, aby vytvořil znepokojivou výpověď o současném neharmonickém a nevyváženém světě.
V porotě Českého rozhlasu již tradičně zasedli Jiří Hubička, Vlastimil Hankus a Ladislav Reich.
Vítězný snímek oznámil generální ředitel Českého rozhlasu Václav Kasík.
|
| |
|
|
|
|
