Nezávislý režisér a producent. Studoval na univerzitách v Essenu a Cardiffu. Po absolvování práv a politických věd pokračoval ve studiích na Státním filmovém institutu. Jeho filmové dílo je tematicky tak různorodé jako globální kultura - od legalizace prostituce ve státě Nevada až po první vystoupení písničkářky Tracy Chapmanové v Jižní Africe. Broomfieldova filmografie zahrnuje například Kurt & Courtney (1998), Fetishes (1996), Tracking Down Maggie: The Unofficial Biography of Margaret Thatcher (1994), The Leader, His Driver and the Driver's Wife (1991). V rámci festivalu Jeden svět budou promítnuty snímky Biggie a Tupac (Biggie and Tupac, 2002), který jistě ocení milovníci americké hiphopové scény, a Aileen: život a smrt vražedkyně (Aileen: Life and Death of a Serial Killer, 2003), za který režisér vyhrál cenu Amnesty International DOEN na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů IDFA v Amsterdamu v roce 2003.

Režisér, producent a především jeden ze zakladatelů hnutí direct cinema v USA. Začínal jako editor časopisu LIFE, v roce 1960 založil společnost Drew Associates, pod jejíž hlavičkou natočil v témže roce snímek Primárky (Primary, 1960). Tento dokument považovaný za zlomový bod hnutí direct cinema na americkém kontinentě, pojednává o volebním klání mezi Kennedym a jeho tehdejším protivníkem Humphreym. Robert Drew je držitelem mnoha mezinárodních ocenění - Ceny Peabody za film The New Met, Hlavní ceny na filmovém festivalu Global Village za dokument Herself, Indira Gandhi či Zvláštní ceny poroty na filmovém festivalu v Cannes za snímek The Chair. V rámci festivalu Jeden svět promítneme kromě Primárek i Amerického hrdinu v dražbě (For Auction: An American Hero, Cena duPont/Columbia 1986).

Vystudoval filmový institut v Chile a režii na madridské univerzitě. Debutoval snímkem The First Year (1971) o prvním roce vlády prezidenta Salvadora Allendeho. V roce 1979 měl premiéru jeho nejslavnější film Bitva o Chile (The Battle of Chile, 1973 - 1979) o násilném svržení prezidenta Allendeho a nástupu vojenské junty. Guzmán se věnuje převážně tématům politickým (The Pinochet Case, 2001), historickým (Precolombian Mexico 1985, Chile Obstinate Memory, 1997) nebo otázkám náboženství (In the Name of God, 1987, The Southern Cross, 1992). V současnosti vyučuje dokumentární film na různých evropských i latinskoamerických školách. Za snímek Bitva o Chile získal šest hlavních cen na festivalech v Evropě i Latinské Americe. Na festivalu Jeden svět bude kromě tohoto filmu promítnut i jeho dokument Případ Pinochet.

Absolvovala Katedru dokumentární tvorby na FAMU. Působila jako režisérka v Krátkém Filmu Praha (1974 - 1994), spoluzakládala asociaci filmařů a sociologů Film a Sociologie (1990) a Nadaci Člověk a čas (1994). Základními pilíři její tvorby jsou časosběrná metoda filmování a "zachycování paměti" dvacátého století. Natočila přes čtyřicet autorských dokumentárních snímků, ve kterých se věnuje sociálním aspektům života obyčejných lidí a lidí stojících na extrémním pólu společenského spektra (cyklus Řekni mi něco o sobě, 1992 - 1997). V pozdějších dokumentech usiluje o zaznamenání výpovědí pamětníků, jejichž život byl ovlivněn totalitními režimy uplynulého století. Typickým příkladem je snímek Hitler, Stalin a já, který bude promítnut v rámci festivalu Jeden svět. Helena Třeštíková je nositelkou řady cen; v poslední době získala například cenu Kristián za dokument Ženy na přelomu tisíciletí (2002).

Narodil se v Paříži v roce 1940. Vystudoval produkci na Státní filmové škole v Lodži. Natočil řadu filmů, které byly mnohokrát oceněny na mezinárodních filmových festivalech, mimo jiné Hlavní cenou na krakovském filmovém festivalu za film Vivat Akademia Górniczo-Hutnicza (1978), cenou Prix Europa na festivalu v Reykjavíku za snímek Las Katyński a ocenění získal také na Berlinale v roce 2002 za dokument Pamiętam. Dvanáctiminutový snímek 89 mm od Europy (1993) byl nominován na Oscara. Łozińského zajímá především každodenní život obyčejných lidí; při natáčení nehledá senzaci, ale láká ho podstata a tajemství zobrazovaných dějů. Nebrání se inscenování, ale nezapomíná přitom na pocit odpovědnosti vůči postavám před kamerou. Takový je i snímek Možné je všechno (Wszystko może się przytrafić, 1995), kterým se představí divákům na festivalu Jeden svět. Marcel Łoziński přednášel na filmové škole FEMIS a na univerzitě ve Varšavě a vedl semináře dokumentárního filmu v Marseille. V současnosti přednáší na Filmové škole Andrzeje Wajdy režii.