Satirický pohled na ničení životního prostředí. Francouzský umělec Paul Mar vytváří konceptuální umění z ropných skvrn lemujících pobřeží. O dalekosáhlém poškození mluví jako o uměleckém díle. Film přichází s manifestem ropného magnáta-umělce, který oslavuje své výtvory z fosilního paliva rozlité po plážích a skalách.

Meditativní experimentální vyprávění ženy plavící se z Benátek na Střední východ na palubě nákladní lodi. Námořníci z Filipín a Rumunska vedou okleštěný život; nemohou opustit lod, ani když zakotví. Jejich život je jen práce a osamění.

Irácký válečný zajatec píše v íránském táboře dopis svému dítěti, které nikdy neviděl. Je zavřený už osmnáct let a neví ani, je-li jeho potomek chlapec, či děvče. V dopisech popisuje rutinu života v táboře a nekonečné čekání na den, kdy bude propuštěn.

Rychlý sled sekvencí sestříhaných z archivního materiálu odhaluje propagandu ukrytou za údajně přirozeným sklonem člověka k násilí a válce. Experimentální snímek je proudem obrazů a pulzující hudby. Vojenský výcvik, pochodující vojáci, seřazené tanky, zápasníci sumo, politici, zbraně – koláž odsuzující násilí a manipulaci.

Poetická ilustrace života dělníků v Evropě 20. století, jejich bojů a deziluzí. Film je vystavěn jako litanie portrétů proložená dobovými záběry a snovými obrazy. Neustálé opakování jmen a stručných životních příběhů se slévá v jeden velký žalozpěv.

Kurdistán je země, kterou na mapě nenajdete. V příhraničních oblastech Iráku, Turecka, Íránu a Sýrie ale žije bez vlasti 25 milionů Kurdů. Film vypráví o neutěšené situaci iráckých Kurdů před, během a bezprostředně po válce v Zálivu.

Východoněmecká Stasi patřila k nejobávanějším a nejrepresivnějším složkám státní bezpečnosti východního bloku. Po pádu berlínské zdi propadli její důstojníci horečné snaze zničit kompromitující svazky.

Nishe je jedenáct let a žije se svou matkou a bratry v indickém slumu. Nechápe, proč je nemocná. Její matka svádí vnitřní boj, zda jí má, či nemá říct, že jsou obě infikovány virem HIV. Citlivý pohled na stigma, jemuž čelí HIV pozitivní lidé v indické společnosti, a lásku, která poutá Nishu a její matku v jejich společném mlčenlivém boji s nemocí.

Ambiciózní mezinárodní projekt je oslavou rozmanitosti lidství. Filmaři procestují svět, aby navštívili nezávislé umělce, hudebníky a myslitele. Výsledkem je koláž-almanach obrazů, zvuků a hudby. Mezi slavnými umělci ve filmu vystoupí Dennis Hopper, Michael Stipe, Baba Maal, Kurt Vonnegut a Ram Dass.

Hlavní město Severní Koreje Pchjongjang je svou architekturou socialisticky velikášské. Země je ale chudá a široké třídy zejí prázdnotou. Nejsou tu žádné semafory. Místo nich dopravu řídí teatrálními pohyby krásná žena v uniformě – další bizarní pohled na toto tajemné město.

Na severu Ruska je hornictví tradičním způsobem obživy. Začátkem 21. století se ale život horníků stal ještě beznadějnějším než kdy předtím. Práce je vyčerpávající a nebezpečná. Často se stane, že horníci ani nedostanou zaplaceno.

Íránská vdova marně hledá hroby svých blízkých a svůj smutek vyjadřuje zpěvy. “Kde jste, moji milovaní, kdes synu můj, kdes má matko? Komu mohu vylíčit svůj smutek?” Její manžel a synové zemřeli jako mučedníci během íránsko-irácké války.

Třicetiletá Mathilde zastává extrémně pravicové postoje: brojí proti imigraci a těm, kteří ji podporují. Nasser pochází z Alžírska a ve Francii žije se svou ženou a čtyřmi dětmi. Síla a krása Francie podle něj pramení z mísení kultur.

Lidé s mentálním handicapem nemusejí jen nečinně sedět doma nebo být zavřeni v ústavu. Několik portrétů přesvědčivě dokazuje, že když se “postižení” zapojí do běžného života, obohatí to nejen je, ale i nás “normální”.

V roce 1984 došlo v indickém Bhopálu k jedné z největších průmyslových havárií v lidské historii. Z chemičky Union uniklo více než čtyřicet tun metylisokyanátu a dalších smrtelně nebezpečných jedů. Během jediné noci zde na následky otravy zemřelo několik tisíc lidí; statisíce dalších byly postiženy a následky havárie trpí dodnes.

Rodina z turecké vesničky vyšle v naději na lepší život svého syna Coscuna na studia do Ankary. Pro otce je vzdělání tím největším darem, který může svým dětem do života dát. Ale jednoho dne je Coskun zatčen.

Metafora o životě a chudobě. Vypravěč zapomněl, “jaký zvuk vydává jeho srdce”. Vypraví se na konec světa, aby ho našel. Nachází lidi, kteří žijí na skládce. Sběrači odpadků na Filipínách žijí uprostřed velikého smetiště.