Znepokojivá sonda do života bezprizorných dětí. Film vede diváka do podzemí Bukurešti. V metru zde žije skupina malých tuláků. Děti buď osiřely, nebo je rodiče opustili nebo od nich ony samy utekly. Žebrají a kradou, berou drogy.

Bosenská Srebrenica byla vyhlášena bezpečnou zónou pod ochranou OSN. Byla zároveň dějištěm nejstrašnější genocidy v Evropě od konce 2. světové války. V červenci 1995 ovládla město bosenskosrbská armáda.

Zkoumání příčin a důvodů rwandské genocidy, která za sebou zanechala milion obětí. Počátek konfliktu mezi Tutsii a Hutuy se datuje hluboko do koloniálních dob. Občanská válka v roce 1994 vypukla ve chvíli, kdy byl sestřelen letoun prezidenta patřícího ke kmeni Hutuů.

Film přibližuje život íránských žen přes téma rozvodu podle zákonu šaríja. Džamíla chce odejít od manžela, který ji bije. Šestnáctiletá Ziba opouští osmatřicetiletého muže a vrací se do školy.

Koláž archivních záběrů o cyklu války ve 20. století doprovázená přemýšlivým komentářem převzatým z knihy Válečné zápisky Antoinea de Saint-Exupéryho. Film se od války v Čečně postupně vrací zpět stoletím ozbrojených konfliktů v Rusku až na samý počátek 20. století.

Taras Popov pracoval více než deset let jako psychiatr v chlapeckém vězení v Kazachstánu, než vzal do ruky videokameru a začal natáčet příběhy dětí, které v něj měly hlubokou důvěru. Výsledkem je neuvěřitelně intimní portrét života v prostředí všudypřítomné brutality.

Bělorusko za vlády Alexandra Lukašenka. Rozhovory s lidmi a výmluvné záběry (policejní patroly, fronty na jídlo, shromáždění nostalgiků, kterým se stýská po Sovětském svazu) jsou páteří filmu, který jako by říkal, že Sovětský svaz nezmizel z povrchu zemského – přežívá v Bělorusku.

Paběrkáři byli lidé, kteří po sklizni obilí sbírali na poli zbylé klasy. Novodobí paběrkáři přehrabují skládky a smetiště. Originální film první dámy francouzské nové vlny Agnes Vardy je spíš než sociálním dokumentem rozjímáním o tom, co znamená nalézat hodnotu ve věcech, které konzumní společnost vyhodila jako již nepotřebné.

Papuánskou Novou Guineu obývá víc než devět set různých kmenů s odlišnými jazyky i kulturou. Některé kmeny až do padesátých let minulého století neviděly bílého člověka. Přes sto let se křesťanští misionáři snaží obrátit Papuánce na víru.

Banalita zla nahlížená skrz osobní život pěti nejproklínanějších diktátorů minulého století. Portréty Hitlera, Mussoliniho, Stalina, Franka a Mao Ce-tunga poskládané z vzácného archivního materiálu odkrývají osobní zvyky a averze diktátorů.

Od roku 1996, kdy se moci v Afghánistánu chopil Tálibán, až do útoků 11. září se světová veřejnost o utrpení afghánského lidu příliš nezajímala. Výjimkou byla italská nevládní organizace Emergency vedená doktorem Ginem Stradou, která se v roce 1999 vydala na území kontrolované Severní aliancí a založila tu nemocnici pro oběti nášlapných min.

Tádžikistán těsně po pádu Sovětského svazu. Kamera bloudí ulicemi Dušanbe, "odebírá" vzorky každodenního života a všímá si kontrastů velkého města. Řetězec snových obrazů: městské tržiště překypující lidmi, kteří se snaží prodat cokoli a získat nějaké peníze na přilepšenou; po celém městě muži tlačí vozíky; ruské tanky na ulicích, malý čistič bot. Podmanivý pokus o vhled do postsovětské skutečnosti je podán téměř beze slov a spoléhá se na čistě filmový jazyk.

Píše se 31. prosinec 1993. Nazítří vstupuje v platnost dohoda o volném obchodu NAFTA. Jsme v jihomexickém státě Chiapas. Maskovaná skupina, která si říká Zapatova armáda národního osvobození, složená převážně z původních mayských obyvatel, obsazuje stovky rančů a přebírá vládu nad několika městy.

V roce 1971 se skupina vietnamských veteránů vydala na mírový pochod napříč státem Massachusetts. Procházeli provinčními městečky a jejich obyvatelům ukazovali formou happeningů scény z Vietnamu – vyslýchání, bití a zabíjení vesničanů.