Iva Zímová svými fotografiemi ukazuje, že příslušnost k národu, rase nebo sociální vrstvě je jen nepodstatným rozdílem oproti tomu, co lidi spojuje. Narodila se v roce 1956 v Roudnici nad Labem. V roce 1982 odešla do Kanady. Fotografovala v Peru, Číně, Afghánistánu, Guatemale, Mexiku, Hongkongu, indiány v severním Québecu, české komunity v Kazachstánu a Banátu, Romy v Čechách a na Slovensku, ženy na Ukrajině, válku v Čečensku, v Kosovu... Měla výstavy v různých zemích. Česky jí vyšla kniha Zapomenutí Češi v Banátu, je spoluautorkou dalších fotografických knih. Se společností Člověk v tísni spolupracovala v Čečensku, Kosovu a v Afghánistánu.

„Žila jsem rok u Inuitů v severní Kanadě. Tam je každý den v zimě vidět polární záře. Některým lidem už to nic neříkalo, ale já jsem byla každý den z toho umění na nebi nadšená. Člověka nemůže omrzet krása a zrovna tak by se neměl stát imunní vůči cizímu neštěstí. Mám pocit takového neustálého šoku - člověk vidí, co se lidem stalo, snaží se je vzít za ruku..."

Jana Šibíka netřeba představovat – je to jeden z nejznámějších českých fotoreportérů. Začínal v Mladém světě, od roku 1992 je jeho kmenovým časopisem Reflex. Fotí na horkých místech planety, kromě Afghánistánu byl například svědkem masakrů v Sieře Leone, hladomoru v Súdánu, války na Balkáně. Jeho fotografie otiskly Stern, Time, Newsweek. V soutěži Czech Press Photo získal v různých kategoriích dvaatřicet ocenění, z toho dvakrát hlavní cenu (v letech 1995 a 1999). V roce 1997 získal hlavní cenu Fujifilm Press Photographer. Má za sebou desítky samostatných výstav v České republice, Itálii, Polsku, Rusku, Belgii, Egyptě…

„Někdy mám pocit, že jsou situace, které když zaznamenáváte, chováte se tak trochu jako hyena. Mám jednu zásadu: pokud si to lidé nepřejí, nefotografuji a také se snažím fotit co nejkratší dobu. Při prohlížení skvělé knihy Jamese Nachtweye Inferno jsem si ale uvědomil, že není žádné tabu, co fotit a co už ne. Je ale velmi důležité, JAK to vyfotografujete."