Rozhovor s Tomášem Škrdlantem
Tomáš Škrdlant: Zajímají mě životní krize a jejich pozitivní aspekty
Tomáš Škrdlant *1943
Český dokumentarista a režisér, vysokoškolský pedagog a autor dvou knih o ekologii. Od roku 1990 natočil přes 60 dokumentů, převážně s ekologickou a sociální tématikou.
Váš poslední dokument Nevítaní je natočen časosběrnou metodou a jeho příprava vám zabrala téměř dvacet let. S hlavními hrdiny jste už dohromady natočil čtyři dokumenty, plánujete ještě nějaký společný projekt?
Časosběrnou metodu jsem nezvolil, vyplynula sama v průběhu prvních let. Natáčet jsem začal až v roce 1993 a „20 let“ ze životů těch lidí uvádím proto, že jsem později získal z různých zdrojů záběry některých z nich už z roku 1989. První byl tedy dokument pro britskou Channel Four TV, který zachycoval práci Jessicy Langford, výtvarnice a autorky animovaných filmů, která umožňuje různým skupinám lidí v nejrůznějších zemích světa vyjádřit se animovaným filmem. Takže ani téma, ani prostředí filmu jsem si sám nevybral, přišel jsem k němu shodou okolností. Vždycky mě však zajímaly mezní životní situace a způsob, jak se s nimi lidé vypořádávají. Úžasná otevřenost a sdělnost těch lidí, tehdy ještě dětí, mě vedla k tomu, že jsem o nich v dalších letech natočil ještě dva další dokumenty pro Českou televizi. Odvysílání každého z nich jim pozoruhodně zasáhlo do životů.
S některými z nich pokračuji v natáčení, protože věřím, že dlouhodobé průhledy do lidských životů, jakási audiovizuální vzpomínání, nabízejí příležitost reflexe pro všechny lidi ochotné otevřít se příběhům svých bližních. Setkáním s druhými se dozvídáme mnohé o sobě.
Nevítaní loni vyhráli Cenu Pavla Kouteckého a vy jste se peněžní ocenění rozhodl použít na širší distribuci tohoto filmu. Své světové premiéry se Nevítaní nakonec dočkají právě na festivalu Jeden svět 2010. V jaké fázi se příprava na kinodistribuci nachází?
Film jsme realizovali za pomoci Státního fondu České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie a České televize. Uvedení na festivalu Jeden svět je mimořádná příležitost, jak nabídnout dokumentární film širokému publiku. Peníze z ceny Pavla Kouteckého investujeme do cizojazyčných verzí a prezentace v zahraničí. Podílíme se i na tomto festivalovém uvedení a na verzi filmu pro zrakově postižené. Teď stříháme krátké trailery a navrhujeme plakát, webové stránky filmu www.nevitani.info dostanou už brzo svou anglickou verzi.
Scházíte se ještě s hrdiny Nevítaných? Myslíte si, že jejich integrace do „normálního“ života je již u konce?
Odmítnutí rodinou i společenská izolace jsou myslím to nejtěžší, co se člověku může v životě přihodit. Tihle lidé se dokázali vrátit zpátky, díky svým povahám i díky společenské změně po roce 89. Ale ústavy jsou stále plné a doktor Rath plánuje jejich rozšiřování. Vývoj společnosti i jedinců je pomalý, ale věřím, že nezvratný.
S těmi lidmi se samozřejmě stýkáme, jsou to naši dlouholetí přátelé, zúčastní se pražské premiéry i některých mimopražských promítání.
Začínal jste jako asistent režie u oscarového snímku Obchod na korze, debutoval jste hraným filmem, neplánujete návrat?
Na FAMU jsem studoval režii hraného filmu u Karla Kachyni. Pak jsem zjistil, že to s herci moc neumím a hlavně že to, co se děje doopravdy, co nikdo nevymyslel a nenaaranžoval, má úžasnou sílu. Zvláště pokud to dokumentarista nepokazí, třeba vysvětlujícím komentářem. Na hrané filmy se dívám rád, dohrávané dokumenty většinou nesnáším.
Kde čerpáte témata a kam se podle vás ubírá současná dokumentární tvorba?
Témata často přicházejí sama, nehledána, skoro jako lidi, které člověk potkává. Samozřejmě má pozornost k určitým událostem a situacím je větší, než k jiným. Zajímají mě životní krize a jejich pozitivní aspekty, změny vnímání, vývoj vědomí, jakési vhledy do širších, doposud opomíjených souvislostí. Zkrátka všechno to, co je, jak věřím, důležité pro jedince i pro celé lidstvo.
Kam se ubírá současná tvorba? Určitě ne jedním směrem. Někde k větší pravdivosti, někde k bulváru a agitpropu.
Za posledních dvacet let jste natočil už více než šedesát dokumentů. Čím vás tento žánr tak fascinuje?
Nevím, jestli mě fascinuje žánr. Spíš jsem rád, že se mně v poslední třetině života daří dělat svobodně to, co si vyberu, a dokonce se tím uživit.
Na Masarykově univerzitě vedete Alternativy ekologického myšlení. Co přesně takový seminář obnáší?
Spíš nepřesně než přesně - ale možná, že právě o to jde. Na katedře Humanitní environmentalistiky zkouším studenty provokovat k jinému způsobu myšlení a hodnocení skutečnosti. Nelineárnímu, nebipolárnímu. Možná právě „ne-přesnému“. Protože přesné, nepochybné a pevné obrysy mají jenom naše představy, ale ne skutečnost. Nehlásám žádnou doktrínu, a už vůbec ne nějaký svůj osobní objev. Posbíral jsem útržky různých zajímavých osobností (Bateson, Prigogine, Korzybski, Feyerabend, Kauffman, Neubauer, aj.) a nabízím je k domýšlení i vyvracení. Je to těžší než dělat filmy.
Iva Hromková
snímek Nevítaní
diskuse s autorem a protagonisty
Bakala | 25. 3. | 19:30
projekce (nejen) pro nevidomé a slabozraké
Pivovar | 27. 3. | 16:00