Fejeton dobrovolníka
Diagnóza: dobrovolník aneb Jeden den na Jednom světě 2008
„Rozneseš ledničky?“
„Červený Castro už není!“
Který nezasvěcený by řekl, že pod těmito tajuplnými výrazy se skrývá něco docela obyčejného. Jen dobrovolník na Jednom světě by dokázal rozluštit tyto šifry, a vytáhnout tak ježka z klece. Nemusel by tedy na zádech nosit ledničky ani sledovat, jestli se Fidel náhodou nezarděl. Stačilo jen vyzvednout plakáty s upoutávkou na jímavý film o chlapci, který už toliko štěstí neměl a skutečně musel dát svá bedra všanc a putovat s ledničkou na zádech horským údolím.
Jestli se kubánský diktátor červenal, nebo naopak zezelenal závistí, že šla nejvíc na odbyt rudá dívčí trika právě s jeho karikaturou, to už se asi nedozvíme. Osobně jsem se také musela smířit s tím, že prostě budu na hrudi nosit Mugabeho, byť nebyl úplně nahoře v mém žebříčku „oblíbenosti“ světových diktátorů.
Pokud bych měla nějak shrnout mou předloňskou zkušenost s veledůležitou funkcí dobrovolníka, rozhodně by si můj výstup co do délky příliš nezadal s ruskými romány, traktáty, ale ani s tenkými brožurkami. Chřipka je chřipka a přechozená chřipka je jí o to víc. Musela jsem si tedy nechat jen zdát o nekonečných dobrodružstvích, neuvěřitelných událostech a denních dramatech, která nakonec vždy završil nějaký ten happy end. Přesto jsem ale, tuším, zvládla zažít to nejdůležitější – zahájení a ukončení festivalu. Umím si živě představit, že mumraj doprovázející přípravy probíhal po celou dobu Jednoho světa, jindy méně, onehdy zas intenzivněji.
Sečteno a podtrženo, pomocná ruka se vždycky hodí, ještě lépe, když jdou do páru, a těch je dokonce víc. Ale pozor! Jakmile Jeden svět za prstíček chytí, chňapne celou ruku a už se ho nezbavíte! Ba co víc, sami ani nechcete. Takovou směsici lidí málokde potkáte pohromadě a tak různorodé příhody zažijete jen málokdy.
Byť jsem se s výzvami festivalu příliš nepobila, zrádnou nemoc jsem nakonec přemohla a vyrazila (téměř) zcela zdravá vstříc závěrečnému večeru přivítat Občana Havla. Jelikož jsem chrabře pomohla odrážet záplavu lístkůmajících a dosáluchtějících diváků, byla mi od pana uvaděče ruka políbena a já si řekla, že gentlemani ještě nevymřeli. Ale to už má s naším festivalem jen málo společného.
Říká se, že kdo nic nedělá, nic nezkazí. A nebo zkazí? Neptejte se, co může Jeden svět udělat pro vás, ale co vy můžete udělat pro něj. A není toho málo, i když třeba jen trocha stačí!
Vždyť všichni žijeme na jednom světě, jen někdo Jedním světem žije trochu víc než ostatní.
Eva Macková